EN

Sci-fi poviedka roka 2010

Myšlienka na usporiadanie poviedkovej súťaže, ktorá sa zrodila pred trištvrte rokom dospela včerajšou polnocou k svojmu vyvrcholeniu. Trištvrte roka sme v redakcii pracovali na príprave a priebehu súťaže Sci-fi poviedka roka 2010. Dnes zverejňujeme víťaza ceny poroty, poviedky vybrané do pripravovanej knižnej zbierky a víťazov hlasovania čitateľov.

Úvod & Cena poroty

Už minuloročná zima priniesla nápad. Po ujasnení základnej koncepcie začali v januári prvé rokovania so sponzormi a prípravy, ktoré napredovali a v polovičke apríla dospeli k zverejneniu prvej informácie o súťaži a výzvy na zasielanie poviedok pre autorov. V polovičké mája sme začali zverejňovať poviedky. Prvou bola poviedka Detektiv, nasledovali ďaľšie a peletón v auguste uzavrela poviedka Ecce paradisus.
Nakoniec celkovo súťažilo 65 poviedok a my sme prežili leto so sci-fi poviedkami.

Cena poroty

Porota súťaže po dlhých úvahách a diskusiách rozhodla o udelení ceny poroty pre poviedku Pád od Martina Miklicu. Autorovi srdečne gratulujeme.

Ku gratulácii a komentáru sa pripája aj generálny sponzor súťaže, spoločnosť Intel. „Sci-Fi poviedka roka 2010 bol pre nás výnimočný projekt nielen v rámci Slovenska a Česka, ale aj v omnoho širšom ponímaní. Sci-Fi je však jednoznačne tá správna motivácia aj pre nás. Neustále nás posúva ďalej, rúca bariéry a stanovuje nové méty. V informačných technológiách to platí dvojnásobne. Veľa projektov začína inovatívnou myšlienkou, ktorá môže na začiatku vyzerať ako sci-fi a po čase sa môže táto inovácia stať neoddeliteľnou súčasťou ľudského života,“ povedal Pavel Svoboda, PR manažér spoločnosti Intel. „Účasť i úroveň literárnych diel nám urobila veľkú radosť. Rád by som pogratuloval víťazovi a poďakoval sa všetkým zúčastneným i hlasujúcim, vďaka ktorým sa nám podarilo z tejto spočiatku skromnej súťaže urobiť veľmi zaujímavé podujatie, ktoré bude mat ešte určite svoje pokračovanie, “ dodal Svoboda.

Porota súťaže zároveň vybrala, čo bolo hádam ešte ťažšie než vybrať víťaza, aj 12 poviedok do knižnej zbierky. Sú to nasledujúce poviedky

1. poviedka: Detektiv Martin Pavlíček
7. poviedka: Drobná počítačová haluz Vierka Kinierová
12. poviedka: Na cestách Lucia Halčínová
17. poviedka: Výzkum Tomáš Berák
20. poviedka: Jsem laik Linda Vlčková
29. poviedka: Lidojedi Robert Poch
34. poviedka: Uprostřed prázdnoty Jakub Slavíček
37. poviedka: IDLE Ondřej Adamec
53. poviedka: Důchod Štěpán Jindra
57. poviedka: Pád Martin Miklica
62. poviedka: Viktor Miroslav Kolář
68. poviedka: Ecce paradisus Samuel Molnár

Pozn. zoznam podľa dátumu zverejnenia.

Keďže kvalita poviedok za prvými štyroma piatimi miestami je veľmi vyrovnaná, porota súťaže sa rozhodla, že do zbierky bude zaradených ďalších 5 až 10 poviedok. Tieto poviedky vyberú autori 12 vybraných poviedok (tí ktorí budú chcieť), aby sa čo najviac objektivizoval výberový proces textov do knižnej podoby.

O rozhodnutí autorov o 5-10 ďalších vybraných poviedkach vás budeme informovať v nasledujúcich týždňoch.
V nasledujúcich mesiacoch budeme komunikovať s autormi poviedok, kvôli ich textom, ktoré by sa v niektorých prípadoch mali dočkať vylepšenia, a tiež kvôli novým poviedkam, ktoré v zbierke uverejníme spolu s výberom súťažných poviedok. Radi by sme videli knihu vydanú počas tohtoročnej jesene.

Zoznam všetkých zverejnených poviedok nájdete na domácej stránke súťaže.


 



Víťazná poviedka:



Martin Miklica
Pád

Mohutné plachty se vzdouvaly pod nápory větru. Kýl prorážel masu temného oceánu a tiché předení motorů rozechvělo éter.
Solární plachetnice se elegantně pohupovala v proudech superstrun a všude kolem ní se na temné obloze třpytily hvězdy.

Na palubě se stočený do klubíčka na pohodlném lůžku nacházel jediný muž.

„Dobré ráno, Patriku“, pozdravila loď svého obyvatele tak jako už tisícekrát předtím. „Dobrá ráno.“, odpověděl Patrik. Na tomto ránu ve skutečnosti nebylo nic dobrého. Ani na tom včerejším ani předvčerejším, a nic dobrého nebude ani na žádném dalším ránu v následujících tisíciletích.
„Tak jaké jsou nejčerstvější novinky?“, zeptal se astronaut.
„Už jsme dosáhli téměř poloviny rychlosti světla. Během několika minut mineme horizont událostí.„ „Během několika minut … to už je tak dávno, co jsi to řekla poprvé.“
„Ano, pro stojícího pozorovatele to bude pouze několik minut. My neustále zrychlujeme v pádu do černé díry. Čas proto pro nás běží stále pomaleji. Bude nám to připadat jako statisíce let. A potom … „

Patrik věděl, že žádné „a potom“ loď nezná. Potom minou horizont událostí, a co je za ním neví nikdo. Tisíce lodí už zmizely v černé díře, ale žádná se nikdy nevrátila. Nikdo nevydal cestopis, nikdo nenatočil dokument o exotických krajích za ní.
Přál si, aby tam nebylo nic.

Tato ranní zpráva nepotěšila. Nepotěšila ho, ani když ji slyšel poprvé. Tehdy byl ještě velmi mladý. Vlastně byl možná mladší jen o několik minut, o několik hodin nebo o několik dní.
Čas tu neměl žádný význam. Usínal a vstával tolikrát, že nebylo v jeho silách rána počítat.
Jeho duše už byla stará, vrásčitá a nemocná, ale tělo bylo stále stejně mladé a dokonalé, jako když odlétal ze Země.
Kdyby věděl, že už se nevrátí, rozloučil by se pořádně. Udělal by párty pro své kamarády, objal by mámu a jedné dívce by řekl, že ji miluje. Možná že kdyby si na ni někdy udělal čas …

Čas.

Když nám uniká, proklouzává mezi prsty, naříkáme a stěžujeme si. Když něčí čas vyprší, pláčeme. A když je nám darován, nevíme, co si s ním počít.
Patrik dostal času víc než dost. Víc než uměl využít, víc než je dlouhá chvíle, kterou si lze zkrátit.
Nejdřív se díval na filmy.
Pak četl knihy.
Potom se zkoušel učit cizím jazykům, vařit exotické pokrmy, háčkovat, mapovat hvězdnou oblohu a chodit po laně.
Nakonec už jen věčně seděl na židli a nepřítomně zíral před sebe. Nicota mu zamořovala mozek a trávila krev.
Nebylo by pravdou, kdyby tvrdil, že se nikdy nepokusil s tím vším skoncovat.
Samozřejmě, podřezal si žíly, vypil jed, polil se alkoholem a zapálil, ano, to by na jeho místě udělal každý.
Nic z toho však nemělo smysl. Loď byla postavena tak, aby se o něj za všech okolností postarala.
Když se poprvé zastřelil, probudil se ukrutnou bolestí hlavy na ošetřovně. Loď ho dala dohromady a za tři dny byl zase jako rybička.
Po utonutí se mu ztěžka dýchalo a byla mu zima, po probodnutí srdce mu ještě týden vystřelovala palčivá bolest až do konečků prstů.
Utrpení mu bylo dopřáno do sytosti, ale vytoužené sladké zapomnění nepřicházelo.

A tak vzdal i to.
Potom už pouze bezcílně bloumal po lodi, a nepřítomně si pobrukoval. Každou chodbou a každými dveřmi prošel snad tisíckrát. Věděl, kde chybí šroubek, kde je prasklá barva, kde dělníci jen ledabyle svařili ocelové pláty, ale byl příliš unavený, než aby s tím něco dělal. Pouze tudy procházel, tak jako prochází dav kolem žebrající ženy.

A přitom často mluvil. Povídal si s lodí tak dlouho, až ji řekl všechno. Co kdy dělal, co si kdy myslel, co cítil. Popsal jí každou vteřinu svého života a pak znovu a znovu. Komu kdy udělal radost i koho kdy zradil.
Tehdy ho uvěznění v temném víru bolelo nejvíc. Tak moc se chtěl vrátit na Zem. Ne aby se zachránil, jen se omluvit těm, kterým ublížil, i to by udělalo jeho muka snesitelnějšími.
Loď mu naslouchala. Když se jí ptal, odpověděla mu. Nehodnotila jeho život, nesoudila ho, nedělala žádné závěry. To na ní měl opravdu rád.
Nakonec o něm věděla úplně všechno a on věděl všechno o ní.

Není pravda, že stroje nemají osobnost. To se vám zdá, když s nimi mluvíte několik minut a žádáte korektní a přesné odpovědi. Když s nimi mluvíte celé roky, všimnete si, že mají charakter. Mají své názory, přemýšlí.
Kolikrát se mu zdálo, že loď potěšil. Pak často začínala rozhovor, mluvila o nevážných tématech a laškovala. Jindy byla zase uražená, odpovídala pouze krátce a úsečně, tehdy nikdy nezačala mluvit první. A pak se mrak nad jejich vztahem zase přehnal a oni si společně prozpěvovali. Tak to šlo už ode dne, kdy se poprvé potkali.

To bylo o jeho pětadvacátých narozeninách.
Jako každý kluk se toho dne měl stát mužem. V minulosti podstupovali chlapci různé rituály. Lovili divou zvěř holýma rukama, zdobili si těla ornamenty nebo šli bránit svoji zem.
Dnes je to jednodušší, stačí přinést kousek hvězdy.
Mladý muž dostane solární plachetnici, překrásný stroj elegantních tvarů. Její sametově černý povrch se stále jemně přeměňuje, jakoby v jeho útrobách bušilo srdce a vhánělo život i do nejzazších kapilár. Když stojí na zemi, její rytmicky pulzující filtrační membrány připomínají žábry ryby marně lapající po vzduchu. Ale jejím mořem je vesmír.

V tom moři hledá mladík kapičku, hvězdu, třeba i docela maličkou, která bude jenom jeho.
Někteří říkají, že jsme se se schopností poznat právě tu svou hvězdu narodili, že se vytříbila miliony let evoluce. Jiní říkají, že si hvězda vybere chlapce.
Jisté je, že ji pozná, nikdy si ji nesplete s žádnou jinou z miliard. Stane se její součástí a ona se stane součástí jeho.
Když chlapec dospěje a vybere si ženu, kousek své hvězdy jí daruje, žár svého srdce.

Původně měly vesmírné koráby sloužit k průzkumu vesmíru, k vědeckým expedicím a osídlováním nových světů, ale doopravdy se nikdy nepoužily k ničemu jinému, než zkoušce dospělosti.

Cestování vesmírem je bezpečné, k nehodám dochází výjimečně, pád do gravitačního víru černé díry je prakticky vyloučen, tvrdila příručka k ovládání plachetnice.
Patrik ji četl aspoň tisíckrát. U této pasáže se vždycky smál.



„Patriku, vstávej.“, zašeptala loď.
„Dobré ráno, zlatíčko.“
„Dnes se rozloučíme. Za chvilku překonáme horizont událostí. Toto je možná naše poslední společná snídaně, tak bych ti chtěla poděkovat za vše, co jsi pro mě udělal.“
Astronaut zvedl obočí. To bylo poprvé, co slyšel jinou zprávu, než každé ráno. Možná kdysi byla i nějaká rána, kdy ještě na lodi nežil, ale ta si nepamatoval.
Za dobu co tu byl, mladíkova mysl dospěla, zestárla a nakonec umřela. Řekl o sobě vše a už zbývalo jen to poslední, rozloučení, slova, která jeho rty nikdy nepronesly.
„Miluju tě.“
Pak je pohltila temnota.

Nevěděl přesně, co čekal. Možná skřípání trupu lodi stlačovaného nesmírnou silou do malé kuličky, možná prudkou bolest, když gravitační síla od sebe odtrhá nejdřív orgány a pak jednotlivé atomy nebo možná setkání s bohem.

Nestalo se nic. Otevřel oči. Vše bylo na svém místě, tak, jak to bylo vždy. Jen počítadlo chronometru stálo tvrdohlavě na místě.
„Děkuji, já tebe také“, odpověděla mu loď.

Muž a jeho vyvolená stáli společně na počátku věčnosti.



„Podívej mami, to je krása!“, vykřikl chlapeček a přilepil nos na umaštěné okénko hvězdoplánu. Jeho pozornost přitáhla plamenně zářící kresba mizící ve chřtánu černého disku.
„Škoda, že dlouho nevydrží“, zklamaně pozoroval pomalu dohasínající konec spirály.
„Mami, co je ti?“
Mladá žena odvrátila tvář, a oči jí zalily slzy.
Myslela na chlapce, který ji kdysi dávno slíbil přinést kousek hvězdy.


 

Hlasovanie čitateľov & Dovetok



Hlasovanie čitateľov

Hlasovanie čitateľov prinieslo nasledujúce poradie.
 



Prvú cenu, tichú a výkonnú zostavu v cene prevyšujúcej 1200€ vyhráva Robert Poch s poviedkou Lidojedi.
 


Prvá cena - výkonný a tichý počítač v cene prevyšujúcej 1200 €


Druhú cenu, základnú doska spoločnosti Gigabyte, tričko a šiltovku Intel a aj myšku Logitech M305 vyhráva Sérum smrti Jakub Csontos.

Tretiu cenu, počítačovú sci-fi hru Mass Effect 2 venovanú spoločnosťou Electronic Arts a tričko a šiltovka Intel vyhráva poviedka Jsem Laik Linda Vlčková.




 





Dovetok

Súťaž postihli viaceré pôrodné bolesti. V prípadných budúcich ročníkoch, súc nimi poučení, sa im pokúsime vyhnúť úpravou a doplnením súčasných pravidiel, napríklad tým, že poviedky o ktorých budú čitatelia hlasovať vyberie zo zaslaných poviedok porota, pričom ich počet nepresiahne 15-20 poviedok.

Nakoniec, ďakujeme všetkým, ktorí nám s prípravou súťaže pomohli, osobitne sponzorom súťaže a samozrejme ďakujeme autorom. Sme radi, že súťaž priniesla množstvo kvalitných poviedok, a spríjemnila tak leto priaznivcom sci-fi žánru.



Víťazná poviedka:
 

Robert Poch
Lidojedi


Michal se tiše rozhlížel kolem sebe. Zdálo se mu to? Opravdu zaslechl šelestivý zvuk za zády. Kroky člověka? Ale již tolik let putuje sám. Již neví, jaké to je potkat tak velkou živou duši. Kromě zdivočelých psů a koček. Ptáků a ryb. Kolik jich snědl za celou dobu svého putování? Za ty roky bloudění, zoufalého hledání živé lidské bytosti nic tak těžkého už léta neslyšel. Lidé jsou přece navždy pryč. Všechno lidské hemžení zmizelo. Když se objevili oni. Během jednoho jediného týdne hltavě sežrali šest miliard obyvatel světa až na jednoho. Na něj. Michala Foalo. Tehdy mu bylo šestnáct let. Když uviděl, na co nejde zapomenout. Byl schovaný v jeskyni nedaleko domu. Vždycky tam utíkal, když se jeho rodiče hádali. Až se vrátil, viděl rodinu a ostatní lidi z města ležet ohryzané a mrtvé. Naučil se před lidojedy ukrývat. Skrývat do tmy a stínů. Věděl, jaký mají denní rytmus. Že dvacet hodin tráví a jen hodinu loví a zbývající tři hodiny jsou strnulí, jakoby bez života.

Osaměl, ale už se nebojí ani nebrečí. Jeho cit se vycvičil na sebemenší náznak čehokoli živého. Proto se teď otočil doleva a zaměřil všechny smysly jediným směrem. Nejedl už tři dny. Dnes před stmíváním dopil poslední kapku vody. Musí najít něco k jídlu a místo kde by přespal. Nevěděl kolikátého je, ani jaký měsíc. Dávno už přestal vnímat kalendář. Tělo podřídil cirkadiánnímu cyklu, vnitřním hodinám. Neví, kde přesně se nachází právě dnes. Mělo by smysl to vědět?

Všechny památky na lidskou civilizaci zvolna rozsypává čas. Odporný mokvající zápach rozkladu mrtvých těl zvolna slábne. Ještě dnes se mu vrací nepopsatelné výjevy hrůzy. Kdy viděl stovky a tisíce mrtvol naházených do několika desítek metrů vysokých hromad. Když kolem těch pyramid procházel, zvracel a dusil se. Od té chvíle se začal vyhýbat dříve obydleným oblastem. První rok se živil ze zásob jednoho obrovského velkoskladu potravin na okraji jakési vesnice asi dvacet pět kilometrů od Prahy. Odvážil se putovat, až ve chvíli kdy se vyčistila obloha a znovu se dal dýchat vzduch bez šátku přes obličej. Sestoupil do údolí měst a hledal tam nejen potravu, ale zejména lidi. Auty projel rozbité silnice snad celého světa a živou duši nezahlédl. Neustále ve strachu, že jej lidojedi objeví.

Znovu se ohlédl a pozorně naslouchal. Měsíc se ukryl za černé mraky. Co to bylo? Za ty dlouhé roky, bezcílného bloudění zpustošenou krajinou světa, nic tak velikého neslyšel. Všechno, co vážilo více, než půl metráku bylo zavražděno a sežráno. Viděl, jak nenasytně požírají rostliny, stromy, ryby, šelmy, lidi. Všechno co mělo více než padesát tisíc gramů a mělo v sobě dech života, zmizelo z povrchu země.

Však to, co zaslechl dnes, muselo vážit zhruba stejně jako on. Chtěl vykročit za zvukem. Ale roky vytrénovaný pud sebezáchovy jej donutil lehnout na zem a vyčkávat. Pozorně naslouchal, zhluboka vdechoval pachy, očima probodával tmu. Že by se mu to jen zdálo? Ale to je nesmysl. Michalovi se už osm let nezdálo nic. Jeho spánek byl vždy odpočinek divokého zvířete, tupý a prázdný. S nastraženými smysly na maximum.

Znovu se objevil měsíc. Měsíčním svitem zaprášenou nocí najednou spatřil. Stín. Konturu lidské postavy! Zavanul mírný vánek. Do nosu jej drsně udeřil nepříjemný puch dlouho nemytého těla. Člověk? Kdo je to? Mlčel. Odnaučil se cokoli komentovat. Stín jej nemohl vidět ani slyšet.

Bude pršet, pomyslel si Michal. Stín nehybně stál. Otočený zády. Hluboké ticho přerušil chrčivý kašel a vzlykot. Přerušovaný slovy:
„Já nechci, já už nechci, …“ Po nekonečných letech slyšel lidský hlas. Ženu. Chtěl vykročit a rozběhnout se, ale zaslechl rychlé kroky. Byli daleko? Možná dvě stě metrů? S naprostou jistotou věděl, že nestihne udělat už nic. Slyšel ženu po stanoveném čase, příliš pozdě. Než stačil dál promyslet, rozvinout myšlenky, uslyšel těžké, temné a zlostné zavrčení. Michal se odplazil tak daleko, aby viděl a nebyl viděn, slyšel a nebyl slyšen.

Až hluboko pod kůži se mu vedral skřípavý řev. „Ghima!“, „Ghima!“. Už věděl, jaký má slovo význam. „Jídlo!“ Pamatuje si na ty hlasy, bytosti, které neřekli nic, než jen „Ghima!“ Ode dne kdy hltavě sežrali lidstvo, se jen ukrýval a utíkal před nimi.

Až do této chvíle se domníval, že zbyl na celém světě jediný živý z lidí. A oni neodejdou, dokud jediný živý lidský tvor na této planetě bude dýchat.

Stín ženy si klekl na kolena. Poslouchal její modlitbu a do očí mu vstoupily slzy. Bezmoc a zoufalství vzlínalo jeho tělem. Věděl, že ji není pomoci.

Tmu pročísly srdceryvné výkřiky. S hrůzou pozoroval, jak ze živé vytrhávají kusy masa a hltavě ji okusují. Zacpal si uši. Zavřel oči. Obličej zabořil do provlhlé země. Ne nesmí se už dívat. Začne křičet…Trvalo nekonečnou věčnost, než mohl zase otevřít oči. Nebrečel. Měsíc sinavým svitem ozařoval místo děsivé hrůzy. Z průhledných mračen se spustil déšť.

Trpělivě a nehybný čekal, co bude po vraždě následovat. Lidojedi čichavě pozorovali a velmi podrobně okolí. Měli ještě hlad? Několikrát prošli kolem Michala velmi blízko, až cítil jejich hnilobný, slizovitý zápach. Pak zmizeli.

Michal se zvedl a potom se to stalo. Vynořili se přímo před ním. Dal se do běhu. Jediné čím je převyšoval, byla rychlost. Utíkal k úkrytu. Za tři minuty ho nenajdou. Pokud jim dokáže utéct. Jako tisíckrát před tím. Teď litoval, že si nevzal baterku. Elektrického světla se bojí. Oheň jim nevadí. Nechápal to.

Ještě sto metrů, padesát, deset. Odrazil se a seskočil ze silnice. Svalil se po několikametrovém pádu do vchodu jeskyně. Rychle se zvedl. Otlučený, bolestivě odřený na tváři a dlaních, rychle vyhledal vchod do ještě hlubšího úkrytu. Tady ho nikdy nenajdou.

Oddychoval. Počkal, dokud se neuklidní. Potom rozsvítil. Sáhl po láhvi alkoholu a vydesinfikoval si rány, jako už mnohokrát před tím. Do hlavy se mu vkradl vlezlý dotaz. Co to bylo za ženu? Je povinen zjistit, odkud se vyjevila, i za cenu ohrožení vlastního života. Určitě nebyla sama. Musí tu být víc lidí. Musí to zjistit. Připraví se na průzkumnou výpravu a najde přeživší. Najde je. Přece nakonec nezavraždili všechny lidi?

Michal se neprodleně začal připravovat na cestu. Bude hledat, dokud nenajde. Ví jak se proti lidojedům z vesmíru bránit. Dokonce už ví jak je zabít. Porazí je, a lidé znovu zabydlí planetu Zemi.

 

Zoznam zverejených poviedok

 

1. poviedka: Detektiv
2. poviedka: MOONKiller
3. poviedka: Poselství z budoucnosti
4. poviedka: Boj o život: Vraždiace baktérie
5. poviedka: Archa 12
6. poviedka: Žerty stranou
7. poviedka: Drobná pocítacová haluz :)
8. poviedka: Agenti
9. poviedka: Sérum smrti
10. poviedka: Kozel zahradníkem
11. poviedka: Pohlad do neznáma
12. poviedka: Na cestách
13. poviedka: Úsvit Noci
14. poviedka: Cesta galaxiou
15. poviedka: Pomsta Sithov
16. poviedka: Výměna
17. poviedka: Výzkum
18. poviedka: Ja, a moje druhé Ja
19. poviedka: Právo na život
20. poviedka: Jsem laik
21. poviedka: Pozorovateľka
22. poviedka: Niečo, čo poznám
23. poviedka: Blízky nepriateľ
24. poviedka: Spomienky na zajtrajšok
25. poviedka: Šťastně až do smrti
26. poviedka: Penta
27. poviedka: Phobos
28. poviedka: Misia Son Umut
29. poviedka: Lidojedi
30. poviedka: Hra bohov
31. poviedka: Biela chodba
32. poviedka: Ruka
33. poviedka: Firma - TimeTraveller
34. poviedka: Uprostred prázdnoty
35. poviedka: Posledné kroky na Mesiaci
36. poviedka: Núdzové pristátie
37. poviedka: IDLE
38. poviedka: Ztracené HD
39. poviedka: Konzola
40. poviedka: Mary
41. poviedka: Výplach
42. poviedka: Bez hraníc
44. poviedka: V Meste niet nic nového
45. poviedka: Pán Willy
47. poviedka: Hrdina
48. poviedka: KDO JE TADY PÁNEM?
49. poviedka: Cesta
50. poviedka: Nový zaciatok
51. poviedka: Možná hrozba
52. poviedka: Lucid
53. poviedka: Důchod
54. poviedka: Dobrý úmysel
55. poviedka: KO
56. poviedka: Prozření
57. poviedka: Pád
58. poviedka: Ludia sa nemenia
59. poviedka: Link
60. poviedka: KLARK
61. poviedka: Alexander
62. poviedka: Viktor
63. poviedka: Smrtící lék
64. poviedka: Až zemre poslední žena
66. poviedka: Blaník
67. poviedka: Supervojak
68. poviedka: Ecce paradisus


 

Sponzori súťaže

Generálny sponzor
 



Hlavný sponzor
 




 
    
 
 
       
 
 
 
 
 
  
 
 
 
 
 





Komentáre (24)
Broslowski
Gratulujem vsetkym co uspeli, Gratulujem poviedke Pad ktora sa mi osobne velmi moc paci, samozrejme uplny vyherca poklona za poviedku:-) A Gratulujem aj redakcii ze sa im podarilo zorganizovat nieco tak velkeho.
buqa
Musím říct, že mě dvě věci velmi překvapily. Jednak že právě moje povídka vyhrála cenu poroty, protože si nemyslím, že byla nejlepší, ale určitě je to proto, že jsem si nejvíc stěžoval na pravidla a hlasování :) A druhé věc co mě překvapila, asi proto, že jsem příliš velký šovinista, než abych si to byť jen připustil, že některé povídky, kde bych to určitě nečekal, byly napsány ženami, slečnami či dívkami :)
Creshaw
buqa: Neverim, ze to bylo tim. To stezovani si (ac v zasade s vetsinou z toho souhlasim) bylo ve tvem podani tak otravne, ze se naopak az divim, ze se tak porota rozhodla :)). Tvoje povidka mela ze vsech tady rozhodne nejlepsi styl, i kdyz nejlepsi asi nebyla, ale to jen diky zminenym chybam v case. Ty chyby je do sbirky treba opravit, pak nejlepsi bude.
r.b.class
pocitac dostava autor ludozrutov?
atrox
Souhlasím s Creshawem, že nebýt těch chybek s časem, jednalo by se pro mne o jednoznačně nejlepší povídku v soutěži. Takhle sugestivně podat děj moc amatérských pisálků nedokáže a do budoucna se těším na další tvoje příběhy (jestli nějaké budou). Já osobně bych se rozhodoval mezi tvojí povídkou a IDLE, která mne taky hodně zaujala. K samotné soutěži se nijak vyjadřovat nebudu, stalo se naprosto přesně to, co jsem předpokládal.
pEpinko
V prvom rade by som rad pogratuloval vyhercom a podakovaj redakcii za usporiadanie tejto nevsednej sutaze. Nicmenej neodpustim si aj trocha kritiky. Neprecital som este vsetky poviedky (stale sa cez ne prehryzam), ale myslim ze to hlasovanie na facebooku bola pekna fraska. Narazam hlavne na druhe miesto. Ta poviedka mala byt niekde druha od konca a nie na striebornej priecke. Do buducna by som urcite navrhoval udelovat hlavnu cenu porotou a hlasovanie citatelov pouzit len ako doplnok. P.S. Skoda ze sa do vyberu poroty nedostala aj Archa 12, bol to jeden z mojich favoritou a myslim, ze ta poviedka ma potencial na rozvitie a opravenie formalnej stranky.
Creshaw
To, ze neni ve vyberu Archa 12, me moc neprekvapilo, zas tak dobra neni. Je to sice mistni nadprumer, ale mezi TOP12 urcite ne. Naopak tam hodne chybi 10. Kozel zahradnikem a vubec nechapu zarazeni povidky 7. Drobna pocitacova haluz, ta neni ani nadprumerna. Ze by nejaky sotek redakce? Autorce se timto omlouvam, ale tot muj nazor :)
pEpinko
Mne sa zase poviedka Kozel zahradnikom zda byt dost blato. U mna by sa do TOP12 nedostala ani nahodou :). Ale s tou 7. suhlasim na 100% to mi neprijde ako stastna volba do knihy, ale kolko ludi tolko chuti... Dufam ze podobna sutaz bude byvat pravidelne, nabuduce sa mozno aj zapojim ;).
efgh
Soutěž dopadla trapně, to už jsem upozorňoval od začátku. Dvě podprůměrné povídky bojovaly o Olymp. V diskuzi na FB byl mezi 1000 kretény jeden tmavovlasý rebel, který měl připomínky na redakci, a s jehož názory se plně stotožní většina lidí. Dávat to na FB byla bbost, výsledky směšné. Kdyby byla soutěž mezi redakcemi, tak by jste asi neobstáli. Teď další novinka, kde budou do knihy vybírat půlku povídek autoři. Měli jste to vážně tak promyšlené od začátku? V ceně poroty místo nějaké haluze mohla být ta archa. Když na tom zarobíte prachy, tak ať to má aspoň úroveň. Dobrý nápad byl, ale kdybych měl hodnotit mé dojmy z celého průběhu této soutěže, poněvadž to sleduji od začátku, tak mé hodnocení je za 5!
siddhi
Musím projevit zklamání z celé soutěže. Hlavní cenu nevyhrává nejlepší povídka , ale jednoduše povídka toho kdo má na pitomém facebooku nejvíc kontaktů. Celý nápad hlasování přes Facebook je dosti nepodařený nápad a alespoň hned při uvádění této soutěže jste mohli upozornit, že jde o facebook soutěž. Kvůli tomuto si teda určitě zakládat účet nebudu. A výběr 12 povídek redakcí snad ani nemá smysl komentovat - Detektiv? Drobná počítačová haluz? Laik?
buqa
Creshaw> Popravdě tam nejspíš žádná chyba v čase není. Samozřejmě, dle teorie relativity je to celé špatně, protože při pádu do černé díry se čas nezrychluje, ale zpomaluje,) a to by mi nesedělo do příběhu, tak byla fyzika vohnuta :) Dál děj ubíhá normálně, akorát pro Patrika zrychleně oproti zbytku světa. Na konci je nějaká žena se svým synem (to asi většinu lidí zmátlo, protože v HTML není grafické oddělení, které jsem použil v PDF), ale v podstatě je to "náhodná kolemjdoucí", která zvenku existuje současně s celým dějem. Nijak nesouvisí s hlavním hrdinou, jen ukazuje absurditu situace, kdy dítě říká, že je to krásné, ale trvá to jen malou chvilku, ale ona ví, že pro někoho jsou to tisíciletí v jeho vlastním pekle. Ale už jsem to změnil tak, aby si nikdo nemyslel, že je to TA žena se kterou měl něco Patrik nebo že by onen kluk byl nedejbože jeho syn. Pokud je tam ještě nějaký možná nejasnost pro čtenáře, tak ji nejsem schopen vidět ...
calimerostv
aspon sa nemusime obavat ze vitazne diela nie su autenticke, ze su to superpoviedky stiahnute nekde z ruskeho netu :) ... v kazdom pripade na internete je skoro nemozne spravit spravodlive hlasovanie a autori sutaze z nej chcu tiez nieco mat, takze ked hlasuju masy dozvedia sa o existencii tejto stranky a spropaguju sa aj firmy co dali do sutaze ceny ... na to sa internetove sutaze robia a preto aj dali ceny poroty, ak sa poriesi to prve sito poroty tak to bude urcite lepsie ... ja by som len pridal bodovaci system kazdej poviedke ako to maju ostatne clanky (hvezdy), ktory by nebol zavazny len aby sa vedelo ako sa poviedka paci tym co ju naozaj citaju, bolo by to celkom slusne k autorom co nerozposlu linky na hlasovanie a zaujima ich skutocna odozva publika, nie komentare niektorych "kritikov" ktori sa tak mozno snazili niektore poviedky potopit
PatrikL
Víťaz je pre mňa ten, kto poslal priateľom odkaz na celú súťaž a nech vyberú to najlepšie, alebo jednoducho neprosil nikoho aby práve a len za jeho poviedku zahlasoval :) Takéto súťaže vyhrávajú drzé detičky čo otravujú xxx ľudí správami typu "zahlasuj pls za mna :) dik", ja už som sa s tým zmieril :) Ale lepšie ako keby žiadna takáto súťaž nevznikne, nejaký prínos to má...
AmOK
Ak by sa hlasovalo blbymi korespondakmi so spatnou adresou koli zlosovaniu o nejaku "hracku", tak by vitaz vyzeral uplne inac. Da to trochu viac namahy ako blby klik a zaroven by hlasovali len ludia, ktori maju k sci-fi naozaj kladny vztah a je dost pravdepodobne, ze poviedku skutocne aj citali a paci sa im... K cene poroty namietky nemam, (Pad bol jeden z mojich favoritov) podobnej kvality ich bolo viac, skor uz islo o vkus hodnotiacich. :) Vdaka redakcii a autorom za sprijemnenie vecerov! Bohuzial ten zaver s hlasovanim moju radost dost zabil. Znova zvitazila kvantita nad kvalitou a tym nemyslim velky pocet poviedok... :((
robertpoch
lidem kolem této soutěže. Samozřejmě i autorkám a autorům. Účast v této soutěži je pro mne cennou zkušeností a vážím si pomaličku rostoucího klubu fanoušků, že mi čtenářky (a proč si nepřiznat dokonce i hezké mladé slečny psaly, že se jim Lidojedi líbili) a převážně mladí čtenáři psali emaily, že je to "OK" a "že se to dá číst" a "jako dobrý úlet", a "kdy se to vytiskne", abych citoval ty nejčastější reakce a dotazy. Přiznám se, nečekal jsem to, ani, že mne soutěž nakopne k bleskovému napsání drihé povídky, a dokonce mám odvahu napsat dalších pár kousků. Ještě jednou děkuji pořadatelům soutěže, ostatním autorkám i autorům, a taky fanouškům za hlasy a moje tiché probuzení. Sci-fi a nám snílkům přeji vše nej a hodně síly a tvůrčího nadšení :-)
tryas
Tiez sa pripojim ku gratulaciam vytazovy, dufam ze si cenu uzije. S cenou poroty suhlasim, vyherne dielo bolo mojim favoritom. No vyber poviedok do knizneho spracovania ma trosku nepotesil teda hlavne "drobna pocitacova haluz" a "detektiv" a este niektore. Niesu to zle diela ale ani najlepsie. Som zvedavy ktore dalsie diela vyberu vytazovia do knizneho spracovania. Tesim sa na buduci rocnik a urcite sa zapojim.
pEpinko
Toto som dnes nasiel v podpise modetora Snake-a: http://www.nanicmama.sk/co-je-s-tym-pocitacom/prosim-zahlasujte-poviedka-2010. Priznam sa, celkom ma to dostalo... (btw nechapem, tych co tam do komentarov pisali ze sa im to pacilo, to su asi ludia co v zivote nic necitali)
Luksa
Tak prvně, je dobře, že to nevyhrálo Sérum smrti. To, že skončilo na druhém místě, také není zádná sláva, ale jak již bylo řečeno, s populistickým hlasováním se jen tězko dalo něco dělat ve fázi, kdy bylo vyhlášeno. Už tehdy mnohé napovídalo tomu, že to dopadne katastrofálně. Takže zde bohužel nemohu příliš ocenit výsledek, kdy dle mého názoru jen jedna z kvalitních povídek dosáhla umístění, které jí náleželo. A to nemluvím o Lidojedech. O těch ale více nyní, když se dostávám k výběrům poroty: Sice nešlo o povídku počitatelnou mezi Hvězdnou pěchotu, ale rozhodně nemá co dělat mezi 12 nejlepšími povídkami, které byly vyhlášeny redakcí. Stejně tak nechápu, jak se protlačila povídka "Drobná počítačová haluz :)". Zbytek byl podle mého názoru na místě, Detektiva jsem sice nehodnotil zrovna nejlépe, ale to spíše proto, že mi přišel jeho nápad dost nenápaditý. Každopádně zpracování bylo efektní. Co se týče zde již zmiňované povídky "Jsem Laik", její zařazení do sbírky bylo pro mě docela samozřejmé. Je velmi odlišná od ostatních a dodá sbírce trošku toho emotivního rozptýlení, které po těžkotonážních povídkách typu "Pád" bude zapotřebí. Tímto mimochodem blahopřeji autorovi Pádu. Nakonec bych chtěl ještě vyčinit autoru Robertu Pochovi. Psát do diskuze věty typu "Nejlepší je povídka 29" - což byla shodou okolností Vaše povídka, nebo snad posuzovat Lidojedy a jinou povídku srovnáním "je mezi nimi rozdíl jako mezi Tatrami a Beskydami", tak to mi promiňte, ale je to od Vás velmi neprofesionální a navíc samolibé. To, že jste komentář smazal, předpokládám znamená, že se za dané věty stydíte, což mohu jako jediné považovat za omluvu vůči ostatním autorům. Jak řekl Efgh a zde s ním musím souhlasit, nejedná se o povídku, která by zvítězit měla, i když alespoň vytlačila z první mety povídku ještě horší. Klidně pište dál, ale buďte si vědom, že nepíšete jako génius, takže ještě potřebujete na sobě hodně pracovat. Tímto doufám, že Vaše druhá povídka do sbírky bude lepší. Nakonec bych chtěl poděkovat redakci, její snaha se sice dá jen těžko ocenit pár slovy, přesto bych Vám všem tímto chtěl říci, že projekt Povídka 2010 mě velmi potěšil, a pakliže zde bude další takový projekt, znovu se jej zúčastním. Těším se na knižní sbírku, resp. plný seznam autorů, kteří se v ní objeví.
Creshaw
Luksa: Nezbyva nez se pod to podepsat. Lidojedi za me do sbirky patri (na TOP15 maji), ale jinak naprosty souhlas se vsim co jsi napsal do puntiku. Ani proto negratuluju vitezi, protoze samolibost zde i ve zminenem komentari je opovrzenihodna. A samozrejme take neadekvatni tomu, jakym zpusobem bylo vyhry dosazeno. Ale kazdopadne i tak jsem rad, ze doslo k odvete za fiasko jmenem Serum smrti a nevyhrala tak povidka z hvezdne pechoty. Gratulaci si opravdu zaslouzi pouze autor povidky Pad. Cerny Petr bohuzel zbyl pro autora dalsi skvele povidky IDLE. A ja za sebe jsem rad, ze jsem se zucastnil s povidkou Vyzkum a ze jeji styl neodradil tolik, jak jsem se obaval :)
Snake
http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:R7JlgEV-sfUJ:www.nanicmama.sk/co-je-s-tym-pocitacom/prosim-zahlasujte-poviedka-2010+http://www.nanicmama.sk/co-je-s-tym-pocitacom/prosim-zahlasujte-poviedka-2010&cd=1&hl=en&ct=clnk&client=firefox-a uz len cache pani :)
lukasko
sorry snake, ale ty ako jeden z moderatorov na fore, by si mal ist priklladom a nie si takto pomahat k vyhre.... a kedy budete menit vzhlad stranok? uz to malo byt davno, len ste to nexceli robit kym neskonci poviedkova sutaz.... tak ako? teda kedy?
Michal Kiradžiev
snake len poukazal na to, ako a kde vsemozne pan Csontos nahanal hlasy pre svoju "poviedku"... novy dizajn bude co nevidiet... zopar krat sa este vyspis a je to tu... :-))
Tonci20
keby som kazdemu priatelovi na FB napisal nech da like a spravila by to len 1/3 tak by som z prehladom vyhral...no je to objektivne ked z tych 400 ludi by tu poviedku citalo tak 50????
Tonci20
sorry za OT to len ma teraz napadlo...keby som bol vedel ako to dopadne tak by som bol napisal daky brak a kazdemu co da like dal 1 euro ( co je myslim slusne na danu vec ako motivacia) tak za tych 350 euri by sa ten pc aj oplatil :))
Pridať nový komentár
TOPlist