20. poviedka: Jsem laik

Laik

Jsem laik. Nikdy jsem neuměl řádně číst a počítám pouze na prstech. Neoslovily mě lety do vesmíru, nevěřím vědcům, nerýpu se v zemi, nemám rád kočky a jeptišky, těžko si zvykám na novoty, jsem odpůrcem pokroku. Neuznávám žádné náboženství a nehledám podstatu života. Je mi fuk, jestli jsem potomkem Adamova perpeta nebo buněčné fúze, neustřihnu rovně papír, protože neumím narýsovat rovnou čáru. Odmítám linie a zvracím z umění, ptačí zpěv mě neoslňuje a hudba unavuje. Skřípu podomním prodejcům prsty ve dveřích a trhám mouchám křídla. Nechápu politiku, pohrdám občanstvem, neznám hranice a jsem prototypem nevkusu. Vztahy mezi existencemi mi nic neříkají, nesnažím se o kontakt s jinými kreaturami, natož s galaxiemi. Zvracím z pohledu do zrcadla a rád děsím, avšak ve skutečnosti je mi to vlastně někde. Jedinou podstatu ve svém žití vidím v události, která se mi stala onoho léta, když teploty přesáhly 60°C a Sýrie podlehla útoku Ruska za zprznění hymny v roce 2010.

Potkal jsem ji. Nebyla hezká, neměla zuby a neustále nervózně těkala tou šíleností, však víte, jak tím vidí jen oni. Vyslal jsem paprsek, zavrávorala a pak upadla do časového kontinua. Myslel jsem, že je konec hned při začátku příběhu. Nepohnula ničím a když jsem vytáhl kapesní hodinky, jen těkla tím, čím vidí, však jsem to už říkal, ale stále se pohybovala v kruhu a neudělala víc než nic. Jsou pocity, které jednoho vyvedou z míry, a když žijete tak, jako se dnes žije, může mít pro vás jedno vyvedení katastrofální následky. Já ucítil něco, co se mě jindy netýkalo a potřeba odprostit její ústroj z kontinua přesáhla veškeré meze nevkusu mi tak vlastního. Mám spoustu hodinek, ale nemám je jen tak na rozhazování, abych tahal z bryndy každého, kdo do ní vleze. Říkal mi ten, co se celý svůj život tvářil, jako by mě stvořil, že osoba pohlaví, které nám není předem známo, ale jeví se jako úplně jiné, mnohdy za hodinky stojí, ale nikdy ne, pokud spadne do bryndy větší, než by jeden strojek dokázal napravit. Potřepal jsem brašnou a usmál se, když jsem neslyšel cinkot. V pořádku, dokud jeden nezaslechne dno, je vše jak má být. Pitomost házet takové dobré hodinky, ale zkusil jsem to poprvé, ačkoliv není pravdy ani za mák v tom, že kdo nic nezkusí, nic neztratí.

Nikdy si nevymýšlím. Já prostě nejsem dost kreativní. Jsem laik. Já vím, to každý ví. Opakuji se často a rád, protože proslovy nejsou mou doménou, jako konec konců nic, protože jsem ten laik. A tak nechávám vždy vše na druhých a nestěžuji si, když jsem pak odměněn, ale nikdo po mě nemůže řvát, že bych něco zkazil, když se ví, že jsem byl stvořen jako existence doplňková, jehož nudnost je bezmezná, ale nemá žádný účinek, protože ani nudit není mým posláním. Mé poslání není žádné, proto jsem celé ty roky jen byl a nechal se unášet, dokud mi do toho, čemu někteří říkají život, jiní existence a jiní zbytečnost nezasáhla tam ta. Já ji vysvobodil a vzpomněl si na něco, co bych správně ani neměl. Já vzpomněl na chlápka s korunou místo vlasů a protějšek pohlavím odlišný. Tehdy to bylo asi všechno jednodušší. Ti lidi byli lidmi, těžko tomu uvěřit. Jejich specializace byla předem daná, a tak se stali tyrany a podrobené obyvatelstvo dvou pohlaví jim sloužilo a žili šťastně… prý dlouho. Já udělal to, co ten korunovaný a připadal si najednou vlastně taky tak trochu korunovaný a k tomu vůl. A to vše bylo tak cizí jako nic nikdy na světě ani kde jinde komu jinému. Alespoň to říkal chlápek, se kterým jsem se sešel dávno po událostech toho divného léta, co se započala ta válka o tisíc let starý trapas.

Její komunikace byla bídná. Ve smyslu, že je konečně osvícená popadla mé rameno a škubala jím a vydávala hodně divné zvuky ne nepodobné vrnění motoru nějakého předpotopního autovynálezu. Usoudil jsem, opět velmi podivně, že je stará a tou pro mě již zůstala. Za celou existenci od své první součástky nepamatuji podivnější souznění než to, které sálalo z mého ramene, které však nikdy nebylo uzpůsobeno k uchopení a už vůbec ne k tahu. Já vím, co je horkost, a tak jsem navštívil někoho, kdo rozumí technice, ukázal rameno a stěžoval si na pálení, které není nepříjemné, ale znepokojuje mě jako laika, neboť nemám právo k něčemu takovému a jsem tu prostě k ničemu, díky čemuž jsem vlastně potřebný. Mechanik s tím svým kovovým úsměvem, který mě vždycky tak rozčiloval a kterého jsem se vlastně z celé prohlídky děsil nejvíc, konstatoval, že nechápe, jak k tomu došlo, ale svár je pevný a nemůže jej rozdělit. Ta stará stále předla a já, jelikož jsem k tomu nebyl vyroben, nepochopil jsem romantičnost toho okamžiku a neuvědomil si následky svazku, který právě vznikl.

Tohle byl prostě konec veškeré nicotné existence. Byl jsem nesmyslem beze smyslu, který se jednou náhodou setkal s nehodou, kterou neměl oprávnění řešit a ani vlastně vyvolat. Neměl jsem na ni zasvítit, protože jsem prostě neměl, a neměl jsem na ni házet ty hodinky. Jiskra a čas a stane se tohle, co vás chce vést zbytkem existence. Ale to by nebylo všechno, aby to všecko obrátilo. Ta moje stará, ona měla funkci a vlastně pořád má. Já netuším, co dělá, jsem laik a nepřísluší mi mít povědomí o všem větší než malé nebo raději žádné, ale ten svár se stal mostem ke smyslu. Nicota sice nepřestane být úplně nicotou ve spojení s něčím, ale když to něco má funkci, má to smysl. To říkají. A ona to říká. Vždy když nejvíce přede, mluví o smyslu, ale já o něm nesmím víc vědět. Ona říká, že jsem divné stvoření, ale ona je divnější.

Jsem laik. Nevím, z čeho je Země a proč vesmír je blíže než před tisíci léty. Vím jen, že se to říká, ale vlastně bych neměl ani to. Nesnáším hluk dlažebních kostek, když je vyhrabou archeologové a hází je na hromadu, omdlívám ze staré řeči a neučím se nové. Je mi jedno, že nikomu není nic jedno, ale nehodlám řešit nic, co mi nepřísluší. A to je nic. Ale ta stará, ta mi dala korunu. A nejsem vůl, ti už přece dávno vyhynuli, že.







Ďalšie, už zverejnené poviedky:
1. poviedka: Detektiv
2. poviedka: MOONKiller
3. poviedka: Poselství z budoucnosti
4. poviedka: Boj o život: Vraždiace baktérie
5. poviedka: Archa 12
6. poviedka: Žerty stranou
7. poviedka: Drobná pocítacová haluz :)
8. poviedka: Agenti
9. poviedka: Sérum smrti
10. poviedka: Kozel zahradníkem
11. poviedka: Pohlad do neznáma
12. poviedka: Na cestách
13. poviedka: Úsvit Noci
14. poviedka: Cesta galaxiou
15. poviedka: Pomsta Sithov
16. poviedka: Výměna
17. poviedka: Výzkum
18. poviedka: Ja, a moje druhé Ja
19. poviedka: Právo na život