SK

20. poviedka: Jsem laik

Ďalšia z poviedok súťaže Sci-fi poviedka roka 2010. Jsem laik. Nikdy jsem neuměl řádně číst a počítám pouze na prstech. Neoslovily mě lety do vesmíru, nevěřím vědcům, nerýpu se v zemi, nemám rád kočky a jeptišky, těžko si zvykám na novoty, jsem odpůrcem pokroku.

Generálny sponzor: Hlavný sponzor:




Laik

Jsem laik. Nikdy jsem neuměl řádně číst a počítám pouze na prstech. Neoslovily mě lety do vesmíru, nevěřím vědcům, nerýpu se v zemi, nemám rád kočky a jeptišky, těžko si zvykám na novoty, jsem odpůrcem pokroku. Neuznávám žádné náboženství a nehledám podstatu života. Je mi fuk, jestli jsem potomkem Adamova perpeta nebo buněčné fúze, neustřihnu rovně papír, protože neumím narýsovat rovnou čáru. Odmítám linie a zvracím z umění, ptačí zpěv mě neoslňuje a hudba unavuje. Skřípu podomním prodejcům prsty ve dveřích a trhám mouchám křídla. Nechápu politiku, pohrdám občanstvem, neznám hranice a jsem prototypem nevkusu. Vztahy mezi existencemi mi nic neříkají, nesnažím se o kontakt s jinými kreaturami, natož s galaxiemi. Zvracím z pohledu do zrcadla a rád děsím, avšak ve skutečnosti je mi to vlastně někde. Jedinou podstatu ve svém žití vidím v události, která se mi stala onoho léta, když teploty přesáhly 60°C a Sýrie podlehla útoku Ruska za zprznění hymny v roce 2010.

Potkal jsem ji. Nebyla hezká, neměla zuby a neustále nervózně těkala tou šíleností, však víte, jak tím vidí jen oni. Vyslal jsem paprsek, zavrávorala a pak upadla do časového kontinua. Myslel jsem, že je konec hned při začátku příběhu. Nepohnula ničím a když jsem vytáhl kapesní hodinky, jen těkla tím, čím vidí, však jsem to už říkal, ale stále se pohybovala v kruhu a neudělala víc než nic. Jsou pocity, které jednoho vyvedou z míry, a když žijete tak, jako se dnes žije, může mít pro vás jedno vyvedení katastrofální následky. Já ucítil něco, co se mě jindy netýkalo a potřeba odprostit její ústroj z kontinua přesáhla veškeré meze nevkusu mi tak vlastního. Mám spoustu hodinek, ale nemám je jen tak na rozhazování, abych tahal z bryndy každého, kdo do ní vleze. Říkal mi ten, co se celý svůj život tvářil, jako by mě stvořil, že osoba pohlaví, které nám není předem známo, ale jeví se jako úplně jiné, mnohdy za hodinky stojí, ale nikdy ne, pokud spadne do bryndy větší, než by jeden strojek dokázal napravit. Potřepal jsem brašnou a usmál se, když jsem neslyšel cinkot. V pořádku, dokud jeden nezaslechne dno, je vše jak má být. Pitomost házet takové dobré hodinky, ale zkusil jsem to poprvé, ačkoliv není pravdy ani za mák v tom, že kdo nic nezkusí, nic neztratí.

Nikdy si nevymýšlím. Já prostě nejsem dost kreativní. Jsem laik. Já vím, to každý ví. Opakuji se často a rád, protože proslovy nejsou mou doménou, jako konec konců nic, protože jsem ten laik. A tak nechávám vždy vše na druhých a nestěžuji si, když jsem pak odměněn, ale nikdo po mě nemůže řvát, že bych něco zkazil, když se ví, že jsem byl stvořen jako existence doplňková, jehož nudnost je bezmezná, ale nemá žádný účinek, protože ani nudit není mým posláním. Mé poslání není žádné, proto jsem celé ty roky jen byl a nechal se unášet, dokud mi do toho, čemu někteří říkají život, jiní existence a jiní zbytečnost nezasáhla tam ta. Já ji vysvobodil a vzpomněl si na něco, co bych správně ani neměl. Já vzpomněl na chlápka s korunou místo vlasů a protějšek pohlavím odlišný. Tehdy to bylo asi všechno jednodušší. Ti lidi byli lidmi, těžko tomu uvěřit. Jejich specializace byla předem daná, a tak se stali tyrany a podrobené obyvatelstvo dvou pohlaví jim sloužilo a žili šťastně… prý dlouho. Já udělal to, co ten korunovaný a připadal si najednou vlastně taky tak trochu korunovaný a k tomu vůl. A to vše bylo tak cizí jako nic nikdy na světě ani kde jinde komu jinému. Alespoň to říkal chlápek, se kterým jsem se sešel dávno po událostech toho divného léta, co se započala ta válka o tisíc let starý trapas.

Její komunikace byla bídná. Ve smyslu, že je konečně osvícená popadla mé rameno a škubala jím a vydávala hodně divné zvuky ne nepodobné vrnění motoru nějakého předpotopního autovynálezu. Usoudil jsem, opět velmi podivně, že je stará a tou pro mě již zůstala. Za celou existenci od své první součástky nepamatuji podivnější souznění než to, které sálalo z mého ramene, které však nikdy nebylo uzpůsobeno k uchopení a už vůbec ne k tahu. Já vím, co je horkost, a tak jsem navštívil někoho, kdo rozumí technice, ukázal rameno a stěžoval si na pálení, které není nepříjemné, ale znepokojuje mě jako laika, neboť nemám právo k něčemu takovému a jsem tu prostě k ničemu, díky čemuž jsem vlastně potřebný. Mechanik s tím svým kovovým úsměvem, který mě vždycky tak rozčiloval a kterého jsem se vlastně z celé prohlídky děsil nejvíc, konstatoval, že nechápe, jak k tomu došlo, ale svár je pevný a nemůže jej rozdělit. Ta stará stále předla a já, jelikož jsem k tomu nebyl vyroben, nepochopil jsem romantičnost toho okamžiku a neuvědomil si následky svazku, který právě vznikl.

Tohle byl prostě konec veškeré nicotné existence. Byl jsem nesmyslem beze smyslu, který se jednou náhodou setkal s nehodou, kterou neměl oprávnění řešit a ani vlastně vyvolat. Neměl jsem na ni zasvítit, protože jsem prostě neměl, a neměl jsem na ni házet ty hodinky. Jiskra a čas a stane se tohle, co vás chce vést zbytkem existence. Ale to by nebylo všechno, aby to všecko obrátilo. Ta moje stará, ona měla funkci a vlastně pořád má. Já netuším, co dělá, jsem laik a nepřísluší mi mít povědomí o všem větší než malé nebo raději žádné, ale ten svár se stal mostem ke smyslu. Nicota sice nepřestane být úplně nicotou ve spojení s něčím, ale když to něco má funkci, má to smysl. To říkají. A ona to říká. Vždy když nejvíce přede, mluví o smyslu, ale já o něm nesmím víc vědět. Ona říká, že jsem divné stvoření, ale ona je divnější.

Jsem laik. Nevím, z čeho je Země a proč vesmír je blíže než před tisíci léty. Vím jen, že se to říká, ale vlastně bych neměl ani to. Nesnáším hluk dlažebních kostek, když je vyhrabou archeologové a hází je na hromadu, omdlívám ze staré řeči a neučím se nové. Je mi jedno, že nikomu není nic jedno, ale nehodlám řešit nic, co mi nepřísluší. A to je nic. Ale ta stará, ta mi dala korunu. A nejsem vůl, ti už přece dávno vyhynuli, že.







Ďalšie, už zverejnené poviedky:
1. poviedka: Detektiv
2. poviedka: MOONKiller
3. poviedka: Poselství z budoucnosti
4. poviedka: Boj o život: Vraždiace baktérie
5. poviedka: Archa 12
6. poviedka: Žerty stranou
7. poviedka: Drobná pocítacová haluz :)
8. poviedka: Agenti
9. poviedka: Sérum smrti
10. poviedka: Kozel zahradníkem
11. poviedka: Pohlad do neznáma
12. poviedka: Na cestách
13. poviedka: Úsvit Noci
14. poviedka: Cesta galaxiou
15. poviedka: Pomsta Sithov
16. poviedka: Výměna
17. poviedka: Výzkum
18. poviedka: Ja, a moje druhé Ja
19. poviedka: Právo na život





Sci-fi poviedka roka 2010

Harmonogram zverejňovania ďalších poviedok
Domáca stránka súťaže



Sponzori súťaže

Generálny sponzor   Hlavný sponzor
 

Sponzori:








Komentáre (14)
r.b.class
zial autor nema ten dar spristupnit svoje myslienky davu...
buqa
Mně se to hodně líbí. Imho je to taková "impresionistická" povídka, protože přesto, že nemá nijak zásadní obsah, vyvolává opravdové pocity, což je velmi těžké. Pokud by se měly vybrané povídky tisknout, tak tuto určitě ANO.
efgh
Není tam snad žádnej obsah. Je to ale pocitově netradiční, za to plus. Celkově to ale obstát proti lepším dílům nemůže. Podle mě je to velice kvalitní.
tryas
Hmm co k tomu dodat. Neoslovilo ma to nicim, pripomina mi to moderne nic nehovoriace umenie nieco ako cierny stvorec na bielom pozadi , proste je to prazdne. Toto nie je moj styl. Pri citani tohto hmm ako to nazvat "zjavu" som uvazoval ci autor pri pisani nesiel na nejakych zakazanych latkach bez urazky.
Luksa
Hm... a mě se zase zdá, že jsem to pochopil. Tak schválně. Tohle je přesně dílo, nad jehož významem se dá diskutovat. Můj výklad je následující: Na začátku se autor snaží člověku vnutit, že hlavním hrdinou je člověk. Při následujícím čtení potom čtenář postupně získává indicie, že se o člověka nejedná... vlastně to postupuje k tomu, že až prostě musí takovou možnost zcela zavrhnout. To se mi na tom líbilo. Člověk, který zná star trek, navíc ví, jak androidi mají i nemají emoce... nebo to tak alespoň někdy vypadá. Tohle mi danou emotivnost hodně připomnělo. Je to něco, co se nedá tak snadno popsat. To proč jsou v textu použity hodinky může být různé. Buď to má něco společného s tím, že musí věnovat čas... taková nějaká metafora trochu. Nebo prostě jde o strojek, nějaké narušení víru nebo jak to tam píše. Nechci to kopírovat, však si to každý najde sám. Omáčku kolem bych neřešil, ta mi nepřijde tak důležitá. Pokud je, tak jsem nepřišel na to čím. Poslední myšlenka asi bude to spojení a setkání s mechanikem. Možná to má asociovat něco jako svatbu nebo svazek mezi dvěma lidmi. Neboli něco co je teoreticky nerozdělitelného. Převedeno na úroveň strojů a trochu ještě pokroucené. Tak když nad tím teď přemýšlím, tak vlastně jde o něco co tu opravdu nebylo a absenci obsahu bych tomu rozhodně nepřisuzoval. Budu o tom ještě uvažovat.
Creshaw
Je to o necem a nebo o nicem? Je to dobre a nebo spatne? Je to emotivni, i kdyz obcas je atmosfera zpretrhana. Je to dobre napsane, i kdyz obcas to ctenare utapi v dlouhych vetach. Je to samo sobe vsim, i nicim. Kazdy necht si nazor udela sam.. Me nejvic zamrzely misty zpretrhane souvislosti, ktere trochu potrhaly atmosferu a diky tomu tak bloudime vic nez bychom asi meli. Libilo se mi to, ale Lynchovi by se to asi libilo mnohem vic. Ale stejne.. odeslu sve dojmy a prectu si to znovu..
Creshaw
Dobra... kdovi zda sam autor vi o kom (o cem) to vlastne je. A pokud ano, je to vubec neco hmotneho? Mozna jen fantaskni mysl, trocha touhy, trocha nenavisti a trocha od vseho ostatniho, spojeneho v jednom silenem snu a nebo v mysli silence samotneho. Opet jsem si vzpomnel na Ruzi pro Algernon a mozna proto se mi to libi. Ne, nevyhraje to, asi to ani nebude mit sanci na publikaci v pripadne sbirce (i kdyz to tam pritom vidim jako tip na zaverecnou povidku), ale... stopy to urcite zanecha a autorovi za to patri diky.
buqa
Já si tady pro změnu ze všeho nejvíc vybavil Machinárium a jeho zvláštní svět strojů, které jsou v mnohém lidštější než lidé sami.
elesar
Dosť zložité na mna...bolo to o robotovi čo mal v p...?a to bolo jeho funkcia..MF :) a ešte sa zamiloval....zaujímave a zábavné
charonme
tato sutaz je scifi poviedka, nie psycho poviedka
atrox
Tahle povídka udělala laika i ze mě. Při čtení se mi roztočila hlava z neutuchajícího proudu nicneříkajících slov a vět delších než odpoledne strávené sledováním Pokemonů. Myslím, že autor má talent, ale donutit mě přečíst další podobné dílo a nejspíš skončím za zdmi v Bohnicích, obletován docentem Chocholouškem.
Luksa
Hehe, mohl bych říct asi něco podobného. Je to hodně zvláštní a vcelku mě to oslovilo. Rozhodně se to řadí mezi ty lepší už díky tomu, že to má v sobě něco, co ŽÁDNÁ ostatní nemá. :) Ostatně napsat tohle vyžaduje opravdu zvláštní druh fantazie. Ale nevím...
mercdok
Skoda, ze autor nepribalil k tejto poviedky aj manual.
pEpinko
Po prvom precitani bola moja reakcia: "WTF???" Po druhom mi to uz asi dochadza, ale aj tak neviem ci som pochopil co tym autor myslel. Taka avantgarda.
Add new comment
TOPlist