10. poviedka: Kozel zahradníkem

Kozel zahradníkem

Martin se probudil za zvuků nesouvislého pípání o dvou tóninách. Ten zvuk nesnášel, ale bylo mu líto vyhazovat peníze za lepší vyzvánění. Od doby, co IFPI rozšířila své zaměření a rozhodla se skoupit licenční práva na všechny tóny, bylo toto jednoduché zkušební vyzvánění jediným, které si byl ochotný dovolit. S láskou vzpomínal na dny před krizí, kdy si pouštěl ještě nelicencované hudební výtvory, které s globální dominancí bývalých legalizačních organizací zcela vymizely nebo byly zaregistrovány a prodávány na internetu.

Vstal, protáhl se a na okamžik zamrkal směrem ven z okna. Za tím se prohnalo hejno ptáků. Usmál se, zakroutil hlavou a zabručel: „Zase drahý ráno.“
Místností se rozezvučel příjemný ženský hlas, který se za poslední roky naučil nenávidět. „Z Vašeho účtu bylo strženo celkem jeden tisíc pětset kreditů. Pětset kreditů za náhled na poletavý druh Columba livia f. domestica neboli Holub domácí a tisíc za ukázku ohroženého druhu Passer montanus zvaného též Vrabec polní.“
Martin zvedl překvapeně obočí a neubránil se otázce: „Tam byl i vrabec?“
„Ano. Přejete si na okenním vizoru přehrát záznam tohoto pohledu? Přehrání záznamu je možno provést za poplatek pouhých čtyřset kreditů.“
„Ne díky, jednou mi to stačilo.“

„Jak si přejete. Potenciálně zájmový záznam zůstane v paměťové bance po dobu čtyřiceti osmi hodin pro možnost opětovného spuštění. Časově neomezené uložení je možno provést za pouhých šestset kreditů.“
Martin si unaveně promnul kořen nosu. „Jdi do hajzlu.“
„Rádi bychom Vám také nabídli jiné zajímavé záběry na faunu, která se v průběhu noci vyskytla v dohledu okna Vašeho apartmánu. Cena je obvyklých čtyřista kreditů za jeden záběr, či neuvěřitelných devětset devadesát devět za celonoční záznam. Tuto nabídku je možno využít pouze v následujících čtyřiadvaceti hodinách. Také bychom si vás rádi dovolili upozornit na nabídku_“
„Řekl jsem jdi do hajzlu,“ křikl Martin. „Vypnout zvuk!“
Hlas z interkomu ztichl. Martin věděl, že mu z účtu právě bylo odčerpáno stopadesát kreditů za odmítnutí ranních reklamních sdělení a bylo mu to jedno. U většiny lidí byl tohle poplatek za klidné ráno. Další poplatky následovaly večer, a pokud se nechtěli ráno probudit úplně vygumovaní, s podvědomou chutí skoupit vše v dosahu dvou čtverečních kilometrů, tak i před spánkem. Ceny naštěstí nebyly nijak vysoké. Když se vše sečetlo, nepřesáhly šest stovek kreditů denně. Stovka let inflace se postarala o to, aby takové sumy peněz neměly žádnou skutečnou hodnotu. Ve světě, kde obyčejný rohlík stál přes tisíc kreditů, byly tyto poplatky zanedbatelné.

Martin vstal z postele a rozespale se došoural do koupelny. Na zrcadle se objevila textová zpráva: „Přál byste si přečíst nejnovější domácí, či světové události? Za poplatek pouhých čtyřset kreditů za zprávu, či celkový poplatek tří tisíc pětiset kreditů za kompletní zpravodajství, je možné zkombinovat svou oblíbenou snídani s informacemi z celého světa a ušetřit tak spoustu drahocenného času!“

Zatímco ve stoje konal nejnutnější ranní potřebu, zamyšleně se podrbal na bradě a zmáčkl tlačítko Ano – celé zpravodajství, nacházející se pod nápisem. Z interkomu se ozval známý hlas: „Přejete si Vámi objednané zpravodajství číst pouze v textové podobě nebo si za poplatek pouhých_“

„Přečti mi to nahlas“, přerušil hlas a odstoupil od mísy, která se automaticky spláchla. Z interkomu se téměř okamžitě ozvalo: „Ve Vaší moči nebyly nalezeny žádné zakázané látky. Zdravotní pojištění pro dnešní den bylo potvrzeno.“
Přešel k umyvadlu a zatímco se věnoval obvyklé ranní hygieně, z interkomu se ozývaly strojově čtené nadpisy zpráv o událostech, které se odehrály předešlého dne. „Premiér Asijské Federace Li-Huang Xi rezolutně odmítl nařčení z úplatkářství: ‚Dar není úplatkem,‘ prohlásil.“ „Přes třicet tisíc převážně mexických dělníků v rámci Americké Aliance přišlo o práci v důsledku propadu Amera a krachu pěti poboček firmy United Silicon Graphics. Podrobnější zpravodajství o probíhající celosvětové ekonomické krizi možno spustit dle přání.“ „Koncern Matsushita – Panasonic vyvinul nové odolnější podkožní čipy s prodlouženou dobou životnosti. “

Zatímco přejížděl holicím strojkem po bradě, procedil Martin mezi zuby: „To zas budem nově značkovaný.“
„Suché období, sužující severní části Spojených států Afrických, vyústilo ve znovuzavedení potravinových a vodních přídělů,“ pokračoval interkom. „Ministryně vnitřních záležitostí Michelle Mbowane prohlásila: ‚V zájmu zachování stability je třeba přistoupit i k těmto nepopulárním krokům.‘“ „Zprávy z domova. Ministr kultury Josef Záhůnek podal stížnost na rozhodnutí evropského soudu o zrušení poplatků za trialové, takzvaně zkušební verze programů. Dle jeho názoru by poplatky měly být dále vybírány ve prospěch autorské korporace OSA.“

Martin odložil holicí strojek a odešel do kuchyně. Po cestě přikázal, aby se hlášení zpráv deaktivovalo. Na chodbě mezi předsíní a kuchyní se na moment zastavil, odhrnul rohožku a natáhl se k malé bílé krabičce, zabudované v podlaze. Otevřel ji a přecvakl vypínač. Na panelech ve stěnách se roztančil nápis „Cracked by Michotronix“. Zaklapl panel a řekl: „Zahájit hlasový vstup. Aktivovat zvukotěsné zarážky. Spustit hudební album. Artista Bob Marley, album Legend. Deaktivovat obrazové výstupy.“ Na to se bytem rozezvučela hudba a ze stěn zmizel tančící nápis.

V kuchyni se prstem dotkl tlačítka Snídaně. a vybral požadované menu. Poté si sedl do křesla a s nezájmem pozoroval, jak se po kuchyňské lince všemi směry rozběhli drobní robůtci různých tvarů a rozměrů. Zatímco droidi připravovali potřebné nádoby a základní suroviny, vyběhl ze skryté komory větší bílý robot téměř lidských tvarů a z lednice vytáhl vejce. Když probíhal kolem Martina, prohlásil syntetickým hlasem: „Vaše snídaně bude hotova do osmi minut pane.“
Robot nemusel používat strohý a lehce skákající hlas. Mohl využívat stejnou hlasovou synchronizaci jako bytový interkom, ale Martin ho tak měl radši. Jeho kuchař nikdy neříkal, kolik kreditů mu právě bylo strženo z konta, ani ho neobtěžoval reklamními hláškami. Jinak řečeno mu nekazil náladu u jídla. Svého kuchaře / uklízeče měl tak v oblibě, že ho pojmenoval Arthur podle svého oblíbeného spisovatele Arthura C. Clarka.

Netrvalo dlouho a Arthur přinesl na čerstvě prostřený stůl talíř s míchanými vejci, osmaženou slaninou, několika krajíci chleba a sklenkou pomerančového džusu. Martin poděkoval, robot se uklonil a zmizel ve své komoře.

Po snídani se Martin zvedl z pohovky a převlékl do pracovního oděvu. Když se oblékal, zkontroloval na podešvi stav baterií. Dobře věděl, že pokud oblek nebude dostatečně nabitý, nebude moct v případě úrazu automaticky kontaktovat záchrannou službu. Jelikož mu ve škole a v nočních podprahových výukových programech byly takové drobnosti vštěpovány odmalička, jednal podvědomě.
Výtahem sjel do garáží a tlačítkem klíčů přivolal své auto. Netrvalo dlouho a tichý hybrid se přišoural ke svému majiteli. Když nasedl, zadal destinaci cesty a pohodlně se rozvalil v sedadle. Automobil, naváděný kamerami, kvalitní vitruální inteligencí a GPS systémem Artemis, který před dvaceti lety nahradil zastaralý Galileo, svižně vyrazil na cestu.

Martin se natáhl ke střeše a odsunul stěží viditelný panel. Zde se nacházelo drobnější provedení spínače, který měl doma. Stačilo jednoduché přecvaknutí a na okenních monitorech se objevil průhledný nápis Cracked by Michotronix.
Hlasovým povelem spustil svou oblíbenou hudbu a po zbytek cesty pohodlně relaxoval. Když přijel do garáží společnosti, ve které pracoval, vystoupil a jeho auto se automaticky jalo vyhledávat nejbližší místo k parkování. Vešel do vstupní haly a počkal na výtah. Jako každé pracovní ráno po vstupu do kanceláře pozdravil kolegy, které potkal na chodbě a z automatu si pořídil zelený čaj s medem a citrónem. Hlášky o stržených kreditech se už dávno naučil ignorovat.
Cestou po chodbě na něj z obrazových ploch ve zdech hrozivě.zíraly obrazy policistů zatýkajících osoby všeho věku, doprovázené nápisy typu: „Peněženku bys neukradl, auto bys neodcizil! Ilegální stahování je krádež!“ a „Pravidelná kontrola svých sousedů přispívá veřejnému blahu!“

Vstoupil do své kanceláře a zavřel dveře. Sedl za stůl a vyvolal holografický projektor s pro amatéra nesrozumitelnými údaji. Martin však již dávno amatérem nebyl. Pracoval pro Úřad pro potlačování počítačové kriminality již přes deset let. Toto zaměstnání si vybral z pragmatických důvodů. Státní zaměstnanci měli své výhody a práce přímo u zdroje zajišťovala, že bude o všech nových trendech ve vyhledávání pirátů včas zpraven a bude se na ně doma moci připravit. Jako každé ráno mu hlavou zaznělo staré pořekadlo, kterým ho označil jeho praděd, když mu před lety řekl, kde bude pracovat: „Kozel zahradníkem.“ Martin upil čaje a usmál se. Pohlédl na monitor, který zobrazoval podezřelé aktivity, zachycené za poslední den a do ticha zašeptal: „Tak kdopak z vás dneska zlobil?“



Ďalšie, už zverejnené poviedky:
1. poviedka: Detektiv
2. poviedka: MOONKiller
3. poviedka: Poselství z budoucnosti
4. poviedka: Boj o život: Vraždiace baktérie
5. poviedka: Archa 12
6. poviedka: Žerty stranou
7. poviedka: Drobná počítačová haluz :)
8. poviedka: Agenti
9. poviedka: Sérum smrti