38. poviedka: Ztracené HD

Ztracené HD

Jsem žába? Nevím.. jen mě ta představa znenadání napadla, když se ze zákoutí mé mysli vynořil jeden z útržků mé dávno vyprchalé paměti.
Dávno vyprchalé? Vlastně nevím. Už si to na to nevzpomínám.
  Všude kolem je jen žár slunce pod nímž se třpytí vyprahlá poušť a její větrné vrtochy, které mi co chvíli vhánějí do tváře zrnka písku. Skáču si z duny na dunu a s podivem se v plachtění rozhlížím pod sebe. Musím být snad padesát metrů nad zemí a naskýtá se mi rozlehlý přehled o místě kde se nacházím. Nutno podotknout, že ač mám dobrý výhled, moc informací z mého zkoumání stejně nenačerpám. Všude jen rozsáhlé písčité moře a oslepující svit slunce. Nic víc, nic míň. A obzor se ve své jednotvárnosti táhl stále dál.
  Po jednom ze svých dalekonosných skoků dopadnu na písčitou horu a zabořím se z poloviny těla. Chci skočit znovu a vyhrabat se ze sevření písku, ale skrytá přírodní nástraha mě nehodlá propustit ze svého sevření.
  Jsem tu v osamělé pasti již několik dní. Žízeň nemám, jíst nepotřebuji. Nevím proč. Jak tak na tím hloubám, vyplave mi na vědomí další útržek paměti. Mohl bych být krtkem?   Rozmáchnu se v pažích a zabořím se do žhavé písčité půdy. Najednou jsem pod zemí. Hrabu dál a postupně se dostávám hlouběji pod povrh. Čím více se nořím pod písčitou zem, začíná se ochlazovat a je tma. Už to není ten spalující žár, ale pomalu se zvyšující nepříjemný chlad. Začínají mi vadit podzemní podmínky, a tak okamžitě měním směr hrabání směrem k povrchu. Možná že nejsem krtek. Začínám máchat pažemi neuvěřitelnou rychlostí, až mě to trochu poleká, a samotná má rychlost nezadržitelně graduje.
  Světlo. Jsem znovu nad zemí, ale jakmile jsem pronikl přes bariéru písečné hladiny, má rychlost mě vymrštila vysoko do vzduchu. V tom mě napadá. Nejsem já pták?
  Tato myšlenka se prozatím skrývala kdesi v povzdálí a zjevila se až teď.
  Ve volném pádu, právě když se nebezpečně řítím k nažloutlé zemi, začnu mávat pažemi. Na zádech cítím žár silnější nežli spalující slunce. Vzletím.
  Jsem ve vzduchu a ochlazuje mne studený vánek. Musím letět hodně rychle, protože písečné duny se vlní jako vroucí voda. Možná jsem pták.
  Náhle pod sebou zahlédnu zelenou rozmazanou čáru, pak zmizí a zase jen písek. Trochu zpomalím a vrátím se na místo, kde jsem uzřel zelenou šmouhu. Byla to oáza.
  Náhle mě přepadne nutkání vydat se mezi tropickou vegetaci savany.
Přistanu na písku před hranicí vysoké zeleně. Chvíli se jen tak koukám na obrovský zelený kolos, který se přede mnou rozléhá. Samé stromy, keře, liány a prapodivné rostliny všech barev... tropický ráj v celé své kráse.
  Pomalu vkročím do zelené říše a rozhlížím se všemi směry. Převládne mě nutkání skočit. Vyskočím a zachytím se na kmenu jednoho z vysokých stromů. Skočím znovu a znovu, přeskakuji z jednoho stromu na druhý. Tlusté větve používám jako odrazové můstky a výstupky pro doskok. Plachtím vzduchem a vybírám si stromy na kterých bych se mohl zachytit. Po nějaké době skotačení mi dojde fakt, že jsem možná opice.
  Několik hodin se vžívám do situace primáta a vyžívám se ve šplhání, skákání a balancování v neúnosné výši tropické vegetace. Mé oko náhle uzřelo celou pavučinu lián.
  Zelené liány trčely z obrovských stromů, jako tlustá lana. Všemožně se kroutící a provlečené mezi sebou. Některé byly zacuchané jako vlasy nemytého člověka, jiné zase osamělé jako vlasy právě narozeného dítěte. Přímo vybízely k osobnímu kontaktu a já jsem dlouho neváhal. Vybral jsem si jednu liánu a odrazil se od kmene.
  Jakmile jsem se jí dotkl a chtěl se na ní zhoupnout k druhé nabízející se liáně, přírodní lano se pode mnou utrhlo a já se zřítil k zemi.
  Po tvrdém dopadu, jsem vstal a pohlédl ke korunám stromů. Možná že nejsem opice.   Se smutně sklopenou hlavou jsem putoval pralesem zahalen salvou rozbouřených myšlenek. Přemýšlel jsem co bych mohl být zač. Co je mým údělem? A proč jsem tak sám?
Mé kroky se zastavily a s nimi i všechny úvahy a žal. Najednou jsem stál na místě a po těle se mi ladně rozpohybovaly odlesky blyštivé namodralé záře. Hladina rozlehlého jezera se klidně vlnila v mírném poryvu větru a stydlivě omílala načernalý břeh. Při dlouhém bloumání mě napadla další teorie. Možná že jsem ryba.



    Ze zprávy vrchního taktického důstojníka

  Rok 2189, 7. Srpna
-Bojový droid, označení 2.45.68 Echo, se při výsadku u Grundalu zřítil daleko od své jednotky na nezmapované části písečných pouští nedaleko okupovaného Sarasetu. Z posledního zachyceného signálu jsme určily lokaci jeho dopadu. Po příletu techniků byl na tomto místě nalezen poškozený paměťový článek se sériovým označením ztraceného droida.
-Satelitní sledování nalezlo droida 200 mil od místa jeho poškození. Bezúčelně poskakoval po rozlehlých písčitých pláních a pak znenadání zmizel.
-Znovu se objevil v západním sektoru, kde vzlétl do vzduchu a narušil letecký klid nepřátelského druhu Maskaarijů, kteří následně zaútočily na naše jednotky a zahájili tím mezidruhovou válku.
-Droid poté zmizel v husté tropické vegetaci v oáze Taktra.
-Znovu se objevil na východním okraji oázy a byl přistižen, jak několik hodin stojí před hladinou zapovězeného Kungského jezera.
-Po této době se samovolně odrazil od země a skočil do této koncentrované kyselinové lázně ze které se už nevynořil.

  Teorie: Umělá inteligence droidů se nejspíš samostatně vyvinula a přinutila tak tento stroj k vlastní likvidaci, potom co si proces jeho naprogramovaného myšlení uvědomil, co mohl zapříčinit přeletem nad nepřátelským územím.

  Konstatování: Bude třeba přeprogramovat droidy série: 2.45.xx. S okamžitou platností zavádím rozkaz 64.





Ďalšie, už zverejnené poviedky:
1. poviedka: Detektiv
2. poviedka: MOONKiller
3. poviedka: Poselství z budoucnosti
4. poviedka: Boj o život: Vraždiace baktérie
5. poviedka: Archa 12
6. poviedka: Žerty stranou
7. poviedka: Drobná pocítacová haluz :)
8. poviedka: Agenti
9. poviedka: Sérum smrti
10. poviedka: Kozel zahradníkem
11. poviedka: Pohlad do neznáma
12. poviedka: Na cestách
13. poviedka: Úsvit Noci
14. poviedka: Cesta galaxiou
15. poviedka: Pomsta Sithov
16. poviedka: Výměna
17. poviedka: Výzkum
18. poviedka: Ja, a moje druhé Ja
19. poviedka: Právo na život
20. poviedka: Jsem laik
21. poviedka: Pozorovateľka
22. poviedka: Niečo, čo poznám
23. poviedka: Blízky nepriateľ
24. poviedka: Spomienky na zajtrajšok
25. poviedka: Šťastně až do smrti
26. poviedka: Penta
27. poviedka: Phobos
28. poviedka: Misia Son Umut
29. poviedka: Lidojedi
30. poviedka: Hra bohov
31. poviedka: Biela chodba
32. poviedka: Ruka
33. poviedka: Firma - TimeTraveller
34. poviedka: Uprostřed prázdnoty
35. poviedka: Posledné kroky na Mesiaci
36. poviedka: Núdzové pristátie
37. poviedka: IDLE