53. poviedka: Důchod

Důchod

Na Babylon padal soumrak a hřmotná silueta se téměř nehnutě rýsovala proti rudě zářícímu oknu. Adam však vnímal jen jednotvárný zvuk koštěte, kterým právě čistil podlahu. Místnost byla vybavena stroze. V pravém rohu stálo zařízení, sestávající z jedné výměnné nádoby a soustavy různých hadiček, rourek a drátů, to vše řízené počítačem. Dvě větší a jednu menší hadičku bylo možné sledovat až k postavě u okna. Pozornější člověk nemohl mít o jejich účelu žádných pochyb. Jen co dokončil úklid, zamířil Adam k zařízení. Rezervoár s výživou bylo nutné jednou za dva týdny měnit. Ostatní činnosti ale vykonával každý den. Byla to stereotypní práce, alespoň od doby, co s ním starý přestal mluvit. Pro dnešek měl hotovo, zhasl světlo a vyšel na chodbu. Než dovřel dveře, zazdálo se mu, že se postava u okna pohnula.

To, že starý procitl z apatie zrovna v okamžiku Adamova odchodu, byla čirá náhoda. Nevnímal téměř nic ze svého okolí. Po většinu času byl pohroužen do opojných vizí a jedna ho právě přestala bavit. Rychlým, naučeným pohybem otevřel skříňku, která ležela na malém stolku. Teprve teď otevřel oči, jen aby vybral ampuli správné barvy. Červená. Zasunul ji do zařízení v pravém předloktí. Látka se okamžitě smísila s krví, intenzita přechodu vyústila v hluboký, téměř křečovitý nádech. Víčka pomalu spadla...

…bílou prázdnotou plula červená tekutina podobným způsobem, jako ve starých lávových lampách. Obraz se však rychle proměňoval, před chvílí proudící tekutina začala připomínat látku rozevlátou větrem. Vítr ji neodfoukl, její části byly okolo čehosi pevně obtaženy. Látka najednou odhalila obrys nohy, jen letmo, tvar se rychle měnil. Jednotlivé části těla se střídaly ve zběsilém tempu a dávaly tušit celek. To, co se původně zdálo být černým stínem, se náhle proměnilo ve vlasy. Pod nimi se vynořila tvář, ztracená v záplavě rudé látky spuštěné ze zápěstí elegantně prohnutého nad hlavou. Žena tančila, mírně vlnila boky, zdvižené ruce dávaly vyniknout křivce páteře. Najednou hlavou pohodila až se vlasy rozprchly do všech směrů, paže spustila k bokům. Tempo se stalo smyslnějším, jakoby laskala sama sebe. Prudký pohyb rukou vymrštil vysoko do vzduchu k zápěstím připevněné pruhy látky, a ty se začaly snášet pomalu k zemi. Tančila podle jejich pohybů...

...slunce zapadlo. Starý seděl strnule, tvář nejevila známky života.

Adamův byt byl o něco útěšnější. Výbava se přesto omezovala jen na strohou praktičnost, žádný kus nábytku ani předmět zde nebyl jen tak pro potěchu. Fotky? Koho? Matku si sotva pamatoval. Svého otce nezná nikdo. Snad ženy? Té, se kterou zplodil první, druhé, třetí dítě? Nebo dvacáté? Dlouhá řada žen, které mimo institut reprodukční medicíny nikdy neviděl. Kdyby se neukázalo, jak degenerativní vliv má klonování, vůbec by ho nebylo třeba. Věda v otázce reprodukce upřednostnila „přirozenou“ cestu, a tak byli v období největšího reprodukčního potenciálu intenzivně pářeni. Život, to byla především rutina, odpočinek a práce. Stále dokola, celých pětapadesát let. Kromě opravdového zaměstnání se Adam staral o starého. Byl mu přidělen před patnácti lety. Zpočátku spolu mluvili, starý se ve virtuální realitě neutápěl tolik jako dnes. Někdy strávil mimo i dva týdny, ale poté na několik dnů vystřízlivěl. Vyprávěl mu o úžasných poutích, snových krajinách, o ženách úplně jiných, než jaké znal z institutu. Ty ze starcových představ nevoněly sterilitou a jejich vlhký dech byl horký vášní. Vyprávěl i o válkách, o tom, jaké je to být diktátorem, oslavován miliony. Vrátil se do dob, kdy byla hudba primitivní a v podzemních klubech probouzela atavistické pudy. Viděl planetu takovou, jaká byla před miliony let i jakou si ji představovali fantasté v příštím století. Postupně se probouzet přestal. Trávil v těch končinách měsíce. Adam měl podezření, že v jedné z realit žil celé dva roky. Reflex byl tehdy ještě natolik silný, že ze své strnulosti mumlal. Později ztichl a údržba bytu se stala pro Adama nudným stereotypem. V poslední době se ale začal budit častěji. Adam věděl, co to znamená.

...tančila v těsné blízkosti. Občas ucítil, jak se ho její ruka letmo dotkla. Chtěl víc! Posadila se mu na klín, rukou zajela do rozkroku...

...starý se probudil. V pokoji byla úplná tma. Dýchal zrychleně a zhluboka. Už to nefungovalo. Dávka byla vpořádku, šlo o intenzitu zážitku. Viděl a zkusil toho tolik, na tisíc různých způsobů. Tělo ovládl nekontrolovaný třas. Ne, neexistuje zážitek, který by ho ještě dovedl uspokojit. Chvíli tupě zíral do prázdna. Tmu najednou proťalo světlo diody, umístěné na prstu. Pohyby teď byly odhodlané, až fanaticky cílevědomé. Vyňal z předloktí starou dávku a pohodil ji na zem. Otevřel skříňku. Víc, chci víc! Jeho libido přímo řvalo. V ruce držel černou ampuli. Do předloktí zapadla s tichým cvak...

…

Starého už Adam nikdy neviděl. Zprávu dostal ráno, do práce nešel. Necítil lítost, tak to prostě chodí. Ve čtyři hodiny zazvonil zvonek a vstoupil muž kolem čtyřicítky. Adam mu předal klíče od svého bytu. Potom odešel, aniž by se po místě, ve kterém strávil většinu života, pořádně rozhlédl. Ulice Babylonu byly stejně šedé, jako v každý jiný den. Už je nevnímal, téměř bezduše kráčel k vysoké nemocniční budově. Asi po týdnu se objevil v pokoji, který dříve uklízel. Na Babylon padal soumrak a jeho silueta se téměř nehnutě rýsovala proti oknu. Za sebou slyšel jednotvárný zvuk koštěte. Ruka se mu třásla dlouhým očekáváním, naposledy se zhluboka nadechl. V ruce držel fialovou ampuli.





Ďalšie, už zverejnené poviedky:
1. poviedka: Detektiv
2. poviedka: MOONKiller
3. poviedka: Poselství z budoucnosti
4. poviedka: Boj o život: Vraždiace baktérie
5. poviedka: Archa 12
6. poviedka: Žerty stranou
7. poviedka: Drobná pocítacová haluz :)
8. poviedka: Agenti
9. poviedka: Sérum smrti
10. poviedka: Kozel zahradníkem
11. poviedka: Pohlad do neznáma
12. poviedka: Na cestách
13. poviedka: Úsvit Noci
14. poviedka: Cesta galaxiou
15. poviedka: Pomsta Sithov
16. poviedka: Výměna
17. poviedka: Výzkum
18. poviedka: Ja, a moje druhé Ja
19. poviedka: Právo na život
20. poviedka: Jsem laik
21. poviedka: Pozorovateľka
22. poviedka: Niečo, čo poznám
23. poviedka: Blízky nepriateľ
24. poviedka: Spomienky na zajtrajšok
25. poviedka: Šťastně až do smrti
26. poviedka: Penta
27. poviedka: Phobos
28. poviedka: Misia Son Umut
29. poviedka: Lidojedi
30. poviedka: Hra bohov
31. poviedka: Biela chodba
32. poviedka: Ruka
33. poviedka: Firma - TimeTraveller
34. poviedka: Uprostřed prázdnoty
35. poviedka: Posledné kroky na Mesiaci
36. poviedka: Núdzové pristátie
37. poviedka: IDLE
38. poviedka: Ztracené HD
39. poviedka: Konzola
40. poviedka: Mary
41. poviedka: Výplach
42. poviedka: Bez hraníc
44. poviedka: V Meste niet nič nového
45. poviedka: Pán Willy
47. poviedka: Hrdina
48. poviedka: KDO JE TADY PÁNEM?
49. poviedka: Cesta
50. poviedka: Nový začiatok
51. poviedka: Možná hrozba
52. poviedka: Lucid