| Generálny sponzor: |  |
Hlavný sponzor: |  |
|
Další nudné ráno. Ležel jsem a počítal důlky na stěně, když můj zrak spočinul na ukradené knize. Nevím, zda to bylo skutečné nebo jsem si to jen představil, ale ucítil jsem lehké zachvění, jakoby mě něco pošimralo za krkem. Skoro jsem měl pocit, že mě ta kniha chce. Jako by mě vyzývala, abych ji vzal do ruky. „Už jsem na tom asi dost špatně“, pomyslel jsem si, když se bojím i knih. Dnes tady spala máma. Bojím se, že mě jednou opustí, a já budu navždy sám. Občas se jí jen tak lehce dotknu, abych ucítil, že je vedle mě. Na druhý den máma odešla. Problikal jsem všechny kanály v televizi a zase jsem ji vypnul. Když jsem pokládal ovladač, narazil jsem očima na knihu. Dnes ale byla vcelku klidná, dá-li se něco takového říci o knize, a tak jsem se odhodlal vzít ji do ruky. Nejistě a jen tak jsem ji nejdříve ohmatával. Nebyla těžká a autor mi také nic neříkal. Otevřel jsem ji tedy a začetl se do prvních řádků. A pak se to stalo. Text se mi začal rozmazávat. „Fakt skvělý, ještě slepota mi scházela“, zaklel jsem pro sebe. Rychle jsem několikrát zamrkal a četl dále. A pak se to stalo. Kniha mě začala tlačit, jako kdyby mě chtěla pomalu nasát. Bránil jsem se, ale bylo to zbytečné. A pak mě kousla. Začal jsem padat a padat, až jsem nakonec omdlel. Bylo zvláštní, že když jsem se probudil, neměl jsem vozík a mohl jsem klidně stát na vlastních nohou. Vůbec jsem tomu nerozuměl, ale docela se mi to líbilo. Uvědomil jsem si, že mě pořádně bolí ruka. Kolem sebe jsem nic nepoznával, na zemi se válelo plno odpadků. „Do prdele, kde to jsem?“ zaklel jsem a tvářil se tak klidně, jak to jen šlo. Najednou se přede mnou začal dít zmatek. Dav dětí začal poskakovat kolem jednoho nóbl oblečeného chlápka. Ten na ně sice křičel a snažil se po nich ohnat, ale marně. Jeden chlapec k němu přistoupil zezadu a opatrně mu něco vyndal z kapsy. Pak se rozhlédl kolem a všiml si, že ho pozoruji. Zamířil svižným krokem ke mně. Dal jsem se do chůze, abych mu zmizel. Ale kluk přidal do kroku a postavil se mi do cesty. „Máš nějaký problém?“ „Ne, jen tu tak stojím.“ „Tady nemáš co stát. Nikdo ti to nedovolil. Jak se jmenuješ?“ „Pavel, “odpověděl jsem tiše. „Já Kudla“ a dal mi facku. „To proto, aby sis zapamatoval, že nesnáším takové týpky z města, jako jsi ty.“ Začal jsem natahovat…. „Hele, blbeček z města se nám rozplakal,“ a dal mi další facku: „To, abys měl důvod, blbečku.“ A pak jsem se poprvé setkal s Klárou. Vrazila ramenem do Kudly a řekla mu: „Nech ho být, podívej, jak je připosranej, ten to nikomu neřekne.“ Vím, nebyla to zrovna nejlepší věta. Ale i tak jsem za ni byl rád. „Máš štěstí, ale jestli někde cekneš, tak ti zmaluju držku, že tě nepozná ani tvůj pes, blbečku. Jasný?“ odsekl Kudla a zvolna odešel pryč. Pak jsem jen ucítil, jak začínám padat a padat…. V poledne mě našli ležet na zemi. Prý jsem omdlel. Hlava mě bolela a měl jsem zarudlé oko. Ta věc mi pořád vězela v hlavě, tak jsem se svěřil své psycholožce. Řekl jsem jí, že mám strach, že jsem se tam mohl něčím nakazit. Vyslechla mě sice s vážnou tváří, ale něco si pořád zapisovala do deníčku. Tomu říká vyšetření? Co když si tam z nudy kreslila obrázky? Kde je rozbor mé moči či rentgen hlavy? Všimla si mého rozladění a začala mi jako malému dítěti vysvětlovat, že je tu částečné podezření na diagnózu poruchy osobnosti. Což prý znamená, že ztrácím kontakt se skutečností a že nejednám v souladu s realitou. Řekla mi, že jde pouze o dočasný stav mysli, nikoliv o nemoc. A že vše se uvidí až časem. Zavolala mámě a ta si začala vyčítat, že za to může ona, otec zastával názor, že jsem si zase něco vymyslel, a že to budou jen zbytečně vyhozené peníze. Otrávený jsem se vrátil na pokoj. Budu asi muset uvažovat o změně lékaře, pomyslel jsem si. Lehl jsem si na postel a otevřel knihu na další kapitole. Klára byla dívka z chudé čtvrti. Žije prý na ulici a podobně jako ona jsou na tom stejně stovky dalších lidí. Ptala se mě, odkud jsem. Nevěděl jsem, co jí mám říct, tak jsem si vymyslel, že je to špatně vysvětlitelné. „Když nechceš odpovídat, tak nemusíš. Stejně jsi oblečený, jak hejsek z města. Ale pořád mi vrtá hlavou proč, jsi z něj utekl. Já, kdybych tam žila, bych v něm už určitě zůstala.“ Takže prý musím být blázen. A pak se mě zeptala, zda je pravda, že tam ještě lidi mají čistou nekontaminovanou vodu, a zda už jsem viděl záchrannou raketu, která má lidi odvézt na sousední měsíc? Vůbec jsem jí nerozuměl, ale raději jsem řekl, že jo. Z ničeho nic mi Klára podrazila nohy a svalila mě na zem. „Pozor,“ sykla, „otrokáři… .“ Poslední slova jsem však už nezaslechl, protože jsem padl zátylkem na kámen a upadl do bezvědomí….. Několik minut jsem tam tak ležel. Kromě toho, že mi v hlavě zvonilo jako v pravé poledne, bolely mě příšerně svaly. Lékaři si z toho dělali velkou hlavu. Nakonec jsem zase musel i k psycholožce. Znovu jsem se jí pokoušel vše vysvětlit. Řekl jsem jí, že za to může ta kniha, a ona mi jen předepsala další lentilky. Kurva, nechápu, jak mohla dostat diplom. Možná má otec nakonec pravdu. Ty prachy jsou fakt vyhozený z okna. Kdyby mi raději něco dala na rýmu. Mám věčně ucpaný nos a nikdo s tím nic nedělá. Odjel jsem na pokoj a začal znovu číst. Za Klárou chodím častěji a častěji. Sám se tomu divím. Zvlášť, když je všude tolik nečistoty. Na to, že jí je teprve 13, se mi zdá velmi vyspělá. Myslím tím tedy po psychické stránce. Mám rád chvilky, kdy spolu diskutujeme. Myslím, že mě má ráda. Včera se mě zeptala, proč se všeho tak bojím. Řekl jsem jí, že mám slabou imunitu, takže se rychle něčím nakazím a pak onemocním. A že mám strach , že zemřu. Ona chvíli mlčela a pak mi odpověděla, že jednou umřeme všichni, ale když budu mít pořád z něčeho strach, tak už jsem mrtvý teď. Pořád musím nad jejími slovy přemýšlet. Dokonce jsem se o tom zmínil i psycholožce. Ta si zase něco zapsala, ale trochu se na mě usmála. Řekla mi, že si tu knihu bude muset taky někdy půjčit. Mé návštěvy u Kláry jsou častější a někdy se mi vůbec nechce zpátky. Dnes mi ale Klára připadala nějaká smutná. Řekla, že jí dnes není dobře. A že jsem na ni moc hodný. A dala mi první pusu. Myslím, že to byla ta nejlepší věc, co se mi stala za mých posledních 14 let. Říkala, že si někdy přeje odjet z tohoto světa pryč. Přála by si, aby tenhle svět byl jen sen, a my žili někde úplně jinde na jiné planetě. Nadechl jsem se a řekl, že znám možná řešení. A pak jsem jí o sobě řekl úplnou pravdu. Celou dobu mě pozorně poslouchala a pak se usmála. „Umíš hezky vyprávět. To bylo to nejhezčí, co jsem kdy slyšela.“ V dalších dnech to šlo s Klárou z kopce. Začala zvracet a hubnout. Snažil jsem se jí nějak pomoci a sehnat aspoň nějaké jídlo. Kudla mi v tom také pomohl. Divil jsem se, jaké změny se se mnou za těch posledních pár týdnů udály. Už skoro neřeším všechnu tu špínu a méně se soustředím na sebe. Opravdu ji moc miluji. Když jsem se dnes vrátil do reality, snědl jsem jablko, aniž bych ho umyl. Když to uviděla má máma, zeptala se: „Co to děláš? Jsi v pořádku? Ty se už se nebojíš, že na něm jsou pesticidy?“ Neodpověděl jsem jí a místo toho jsem jí dal pusu. Usmála se. To zřejmě proto, že to vůbec nečekala. Také jsem vysadil všechny prášky od psycholožky. Mám pocit, že je stejně beru zbytečně. Z toho měl asi největší radost otec. Klára dnes byla usměvavější než jindy. Dlouho jsme si povídali a pak se mě zeptala: „Věříš na anděly?“ „Ne,“ dopověděl jsem. „Víš, taky nevím, jestli jsou, ale přeji si, aby existovali.“ Pak mi dala do ruky kroužek od kuličkového ložiska, který byl přivázán na provázek, a pokračovala: „Možná nestihnu odejít s tebou k vám. Ale kdyby se mi něco stalo, tak bych si přála, abys jej nosil při sobě. Víš, dostala jsem jej od mámy.“ Za chvíli začala kašlat a já ji držel za ruku do chvíle, než usnula. Kudla říkal, že už je to s Klárou asi dost zlé. Včera prý celou noc zvracela a měla velmi vysoké horečky. Vrátil jsem se a lehl si vedle ní. Ráno Klára nadobro odešla… . Dnes jsem spal dlouho. Nechtělo se mi vůbec vstávat. V ruce jsem držel Klárčin přívěšek a cítil jsem se bídně. Ale nakonec jsem se přece jen rozhodl. Nasedl jsem na vozík a šel za sestrou, zda si dnes můžu vyjet do parku okolo nemocnice. Byla z toho zaskočena, ale pak se zeptala, jestli chci pomoci. Zakroutil jsem hlavou a jel sám k výtahu. Venku svítilo slunce. Chvíli jsem stál a nechal volně běžet své myšlenky. Uvědomil jsem si, že můj strach nepramenil z obav, co na mě venku čeká, ale především z mé chorobné představivosti. Ten bordel v mé hlavě, mi vůbec nedovolil normálně žít. Ano, možná se mi venku může něco stát. Ano, mám ve srovnání s ostatními horší pozici. Ale musím se s tím naučit bojovat. Už dále nechci o nic přicházet. Tolik mi toho unikalo… Ďalšie, už zverejnené poviedky: 1. poviedka: Detektiv 2. poviedka: MOONKiller 3. poviedka: Poselství z budoucnosti 4. poviedka: Boj o život: Vraždiace baktérie 5. poviedka: Archa 12 6. poviedka: Žerty stranou 7. poviedka: Drobná pocítacová haluz :) 8. poviedka: Agenti 9. poviedka: Sérum smrti 10. poviedka: Kozel zahradníkem 11. poviedka: Pohlad do neznáma 12. poviedka: Na cestách 13. poviedka: Úsvit Noci 14. poviedka: Cesta galaxiou 15. poviedka: Pomsta Sithov 16. poviedka: Výměna 17. poviedka: Výzkum 18. poviedka: Ja, a moje druhé Ja 19. poviedka: Právo na život 20. poviedka: Jsem laik 21. poviedka: Pozorovateľka 22. poviedka: Niečo, čo poznám 23. poviedka: Blízky nepriateľ 24. poviedka: Spomienky na zajtrajšok 25. poviedka: Šťastně až do smrti 26. poviedka: Penta 27. poviedka: Phobos 28. poviedka: Misia Son Umut 29. poviedka: Lidojedi 30. poviedka: Hra bohov 31. poviedka: Biela chodba 32. poviedka: Ruka 33. poviedka: Firma - TimeTraveller 34. poviedka: Uprostřed prázdnoty 35. poviedka: Posledné kroky na Mesiaci 36. poviedka: Núdzové pristátie 37. poviedka: IDLE 38. poviedka: Ztracené HD 39. poviedka: Konzola 40. poviedka: Mary 41. poviedka: Výplach 42. poviedka: Bez hraníc 44. poviedka: V Meste niet nič nového 45. poviedka: Pán Willy 47. poviedka: Hrdina 48. poviedka: KDO JE TADY PÁNEM? 49. poviedka: Cesta 50. poviedka: Nový začiatok 51. poviedka: Možná hrozba 52. poviedka: Lucid 53. poviedka: Důchod 54. poviedka: Dobrý úmysel 55. poviedka: KO |
Sci-fi poviedka roka 2010
Harmonogram zverejňovania ďalších poviedok
Domáca stránka súťaže
Sponzori súťaže
| Generálny sponzor | Hlavný sponzor | |
 |
 |
Sponzori:
efgh
atrox
tryas
Creshaw