|
Smrtící lék
Blikající světlo protinající tmu, jako měsíční paprsek bylo stále méně frekventované. Steve se krčil v rohu místnosti, počítajíc vteřiny mezi bliknutími, s kapkou potu brázdící jeho čelo. V ruce křečovitě svíral svou služební pistoli a doufal, že blížící stín je pouze zlomyslnost jeho pomatené mysli. Stín se však stále blížil, nechtěje se rozplynout, stále kráčel vstříct té hromádce v rohu.
Dva metry před Stevem se rozevřeli čelisti, připravující se na smrtící útok.
Vložil pistoli do úst. *PRÁSK* Zazněl celou lodí výstřel.
* * * * *
Zprudka se posadil. Težce oddychoval.
„Byl to jen sen, jen zase ta noční můra. Vše už je v pohodě chlape“ Utěšoval sám sebe, zatímco se v jeho kajutě rozsvítili světla. Promnul si oči a odebral se do své osobní koupelny. Po krátké očistě si všiml, že na komlinku mu bliká červené světýlko značící nepřečtenou zprávu.
Stiskl tedy čtení zpráv a poslouchal co mu kdo chce. Na obrazovce se objevil přísný obličej prvního důstojníka Nicka Bridgese:
“ Dobré ráno, pane Featherwhite. Kapitán si s vámi přeje neprodleně mluvit. Prosím navštivte můstek, jak jen to bude možné,děkuji.“
Steve do sebe rychle kopl koblihu a zapil to kafem a vydal se rovnou na můstek.
Ná můstek to měl teoreticky blízko. Teoreticky proto , že loď byla osm dlouhá a jeden kilometr široká. On, jako hlavní bezpečnostní důstojník, byl však asi jen čtyřicet podlaží od můstku.
Svižným krokem nastoupil do výtahu a tak, jako každý den si poslechl lodní statistiky:
„Vítáme vás na palubě výzkumné lodi Corway II, na největší hvězdné laboratořy v celém vesmíru.
Loď byla postavena za účelem riskantního výzkumu v oborech, které nejsou lidskou duší tak dobře probádány. Proto je loď až na okraji galaxie v soustavě Apollón u kolonie na planetě Tremal IV, která je řídce osídlena. Děkujeme, že spolupracujete s naší společností a doufáme, že za vašeho pobytu nedojde k žádnému vědeckému omylu.“
Steve polkl. Tyhle řeči ho vždy děsily a divil se s jakou lehkostí bere společnost danou situaci.
Palubní počítač sice tvrdil, že Tremal IV je řídce osídlen, to je však stále několik desítek milionů lidských životů.
*cink* Pípl výtah a otevřel dveře. Před Stevem se otevřel úžasný výhled na palubní můstek s pozadím milionů hvězd a zmiňovaným Tremalem IV.
„Bezpečnostní důstojník, Steve Featherwhite vstoupil“ ohlásil ho palubní počítač.
„Konečně vás tu máme, důstojníku“ vyšel mu vstříct kapitán lodi osobně.
„Mám důležité věci, které s vámi musím probrat.“
„Pane“ odvětil jednoduše Steve a zasalutoval.
Kapitán mu pokynul, aby ho následoval, tudíž tak Steve učinil.
„Jsme na začátku nové éry, důstojníku. Na začátku věku, který možná změní všechno.
Naše loď je tu proto, aby pomohla lidstvu najít odpovědi na dosud nezodpovězené otázky.“
Odmlčel se a vyzývavě se usmál.
„A to se nám právě možná povedlo. Naše lékařské oddělení je na dobré cestě k kompletnímu vyléčení všech dosud znamých nevylečitelných nemocích MBD začínaje a HIV konče.“
Zastavil se u u bočního skla můstku a zahleděl se do dáli. A Steve ho napodobyl, protože jeho samotného ten pohled do vesmíru uklidňoval.
„Zítra je první zkušební pokus na člověku. Chci, abyste tam byl a dával pozor, kdyby se něco zvrtlo.
Bude tam sice ochranka, ale potřebuji tam někoho zodpovědného, někoho jako jste vy důstojníku“
„Děkuji, pane“ ozval se po dlouhé době Steve.
„Nemusíte děkovat, já vím že mě nezklamete. . . . Nuže zítra v buďte v půl deváte na sto třináctém podlaží v sektoru gama. Tam už vás jistě dovedou do laboratoře doktorky Heasstové.“
* * * * *
Vstoupil do dveří laboratoře, kde už na něj čekali. Asistent doktorky Heasstové ho požádal ať se posadí do menší místnosti, z které shlížel dolů na laboratoř.
„Děkujeme, že jste přišel, pane Featherwhite. Slyšel jsem na vás jen samou chválu. Je nám ctí, že u našeho prvního experimentu budete zůčastněn. Hned se všichni tady cítíme bezpečněji.“
usmál se na něj asistent. Steve mu úsměv opětoval a optal se ho:
„Doktore, mohl byste mi říct o co tu vlastně jde? Je tu nějáké riziko, že dojde k nějákému incidentu?“
Asistenta poměrně potěšil fakt ,že bezpečnostní důstojník se zajímá o jeho práci a začal hned detailně vysvětlovat:
“Nuže, náš výzkum je vcelku prostý. Na něco takového by přišlo i malé děcko, ale realizovat takový projekt byla jiná věc. Základem všeho je vytvoření nového druhu krvinek, který je ve výzkumu už desítky let. Až teď se nám povedlo ho zbavit určitých vlastností, které lidské tělo nesneslo. Zatím je nazýváme Heasstovi krvinky. Krvinky vložíme pacientovi do krevního oběhu, přes který se dokáže dostat do všech míst lidského těla. Tam aplikuje své schopnosti a dokáže vyléčit skoro všechny choroby. Dokáže vás zbavit rakoviny, poradí si s pohlavními nemocemi a dokonce jsou schopny vyčistit vám plíce od dehetu z nadměrného kouření cigaret. Heasstovi krvinky jsou založeny na principu krvinek bílých, krvinek co máme všichni přirozeně v těle. Ty v případě onemocnění zaplaví tělo a eliminují někteté menší případy nákazy.
Pak jsou však lidskému tělu neprospěšné a ničí ho.
Naše krvinky dělají to samé, akorát dokážou zničit, jak už jsem říkal téměř všechny infekce a nákazy a po odstranění všech vad se klasicky vyplaví z těla močí.
Co se týče předešlých experimentů na zvířatech, všechny vyšly na sto procent úspěšně.
No není to skvělé, důstojníku?“dopověděl nadšeně a pak si šel hledět svého.
Za patnáct minut už na operačním stole ležel pacient, plně při vědomí, vypadaje trochu nervózně.
Do místnosti k němu přišla doktorka Heasstová v doktorském plášti a rouškou přes obličej a všichni co byli v místnosti s ním začali tleskat.
Doktorka se lehce uklonila a přistoupila k pacientovi. Asistent jí podal injekci s modrou tekutinou a poprosil pacienta, aby zacvičil s rukou, aby měla doktorka lehčí práci s hledáním žíly.
Po deseti sekundách přiložila doktorka injekci k dobře viditelné žíle a zasunula jehlu.
Stiskla dávkovací spínač a tekutina začala proudit pacientovi do žil.
Poté se obrátila k publiku a pronesla:“ Během několika příštích dnů zjistíme, zda byl pokus úspěšný. Pacient zatím reagoval na náš lék dobře a jeho stav je stabilní“
Znovu nastal krátký potlesk a diváci začali pomalu opouštět svá místa. Steve zůstal sedět poslední a ještě chvíli hleděl na doktorku diskutující s pacientem. Po sundání roušky se ukázala její pohledná tvář a krásně dlouhé brunet vlasy. Steve zahnal nemístné představy a odebral se za ostatními.
Ve své kajutě napsal hlášení přímo kapitánovi a vyšel se najíst do kantýny.
Razil si to hlavní chodbou,zabočil do prava do postranní uličky, kde už mohl vidět vchod do jídelny v tomto podlaží. Na rameni mu přístála čísi ruka, Otočil se a uviděl holohlavého frajera s tetovaním přes tvář.
„Pan Featherwhite?“ zeptal se neznámý muž.
„Ano, s kým mám tu čest?“ odvětil.
„Myslím,že si nerozumíme. Pouze já tu kladu otázky. Řekněte mi, kde má svou kajutu doktorka Heasstová a nechám vás jít.“
„I kdybych to tušil, myslím že bych si to nechal pro sebe. Váš tón se mi vůbec nelíbí a poprosím vás o vaši identifikaci.Udejte účel,sektor a osobu pod kte....“
Nedopověděl, neboť se po něm muž ohnal svou pěstí. Vybral si však špatného protivníka.
Steve dělal bezpečáka už jako mladej a co se týče boje zblízka, celkem se vyznal.
Uchopil mu ruku a hbitě přiskočil k jeho boku, kde mu udělal jednoduchou páku na loket a zatlačil ho k zemi. Dal mu ruku za záda a přititlačil ji kolenem, zatímco vyndaval svá pouta.
V tom ho něco tvrdě udeřilo do zátylku a jemu se zamlžil svět.....
Opět ho vzbudila jeho noční můra. Otřel si orosené čelo a zamrkal.
Probral se na lůžku ve velké místnosti v nemocničním oddělení v sektoru beta, jak později zjistil.
V okolí bylo liduprázdno. Vůbec si nepamatoval co se stalo, nebo jak se sem dostal a tak zkusil comlinkem přivolat sestru. Z druhé strany se ozval jenom šumot a jakési kapání.
Pokusil se tedy vstát. Ucítil tupou bolest na hlavě, kde si nahmatal obvaz.
Co to sakra pomyslel si a pomalu se postavil na nohy.
„Haló?“ zavolal do prázdna. Nikdo se neozval.
Kde k čertu všichni vězej
Trochu se porozhlédl a zjistil, že na sobě má stále svou uniformu a na nočním stolku u jeho postele se válí jeho zajištěná zbraň.
Připnul si ji k opasku a vydal se hledat nějakou živou duši. Když ani po dalších tři sta metrech nenašel ani myš, přivolal si výtah a jel přímo na můstek.
Dveře se otevřeli, jenže už to nebyl tak pěkný pohled jako předtím. Po celé místnosti se válela zohavená těla, nebo to co z nich ještě zbylo. Veškeré ovládací desky byly rozmlácené a všechny křesla byla vytrhaná z podlahy. Palubní světla poblíkávala.
Steve výtáhl svou zbraň a ostražitě přistoupil k osamocenému tělu uprostřed místnosti ve kterém poznal kapitána. Zkontroloval tep, ale tělo už bylo studené jak kámen.
Obrátil kapitána na záda a zakryl si ústa. Muž měl vyrvaná střeva a na tváři měl vyděšený výraz.
Něco za ním dopadlo na zem. Muž z posádky s roztrženými ústy, které mu jen tak vlály se k němu rozběhl. Na nic nečekal a do přibližující se masy vyprázdnil celý zásobník.
Co to, doprdele bylo!
Sednul si do rohu a objal si kolena.
Blikající světlo protinající tmu, jako měsíční paprsek bylo stále méně frekventované. Steve se krčil v rohu místnosti, počítajíc vteřiny mezi bliknutími, s kapkou potu brázdící jeho čelo. V ruce křečovitě svíral svou služební pistoli a doufal, že blížící stín je pouze zlomyslnost jeho pomatené mysli. Stín se však stále blížil, nechtěje se rozplynout, stále kráčel vstříct té hromádce v rohu.
Dva metry před Stevem se rozevřeli čelisti, připravující se na smrtící útok.
Vložil pistoli do úst. *PRÁSK* Zazněl celou lodí výstřel.
Stvoření se sesulo k zemi.
Steve se zvedl a odhodnalně vyběhl pryč z můstku. Vždycky věděl, že se něco takového stane.
A právě proto věděl co dělat. Zamířil ke strojovně...
Ve strojovně zvýšil výkon na dvě stě procent a vypnul pomocné motory, tudíž přesměroval vše na hlavní turbínu, která něco takového nemohla vydržet dlouho. Protože na varovaní nepřišel nikdo z technického oddělení, turbína se přetížila.
Řetězová reakce přešla ze strojovny až na příď lodi a explodovala v obrovském ohnivém květu.
Ze všech těch plamenů vyletěl malý modul směrem k blízké planetě ...
Ďalšie, už zverejnené poviedky:
1. poviedka: Detektiv
2. poviedka: MOONKiller
3. poviedka: Poselství z budoucnosti
4. poviedka: Boj o život: Vraždiace baktérie
5. poviedka: Archa 12
6. poviedka: Žerty stranou
7. poviedka: Drobná pocítacová haluz :)
8. poviedka: Agenti
9. poviedka: Sérum smrti
10. poviedka: Kozel zahradníkem
11. poviedka: Pohlad do neznáma
12. poviedka: Na cestách
13. poviedka: Úsvit Noci
14. poviedka: Cesta galaxiou
15. poviedka: Pomsta Sithov
16. poviedka: Výměna
17. poviedka: Výzkum
18. poviedka: Ja, a moje druhé Ja
19. poviedka: Právo na život
20. poviedka: Jsem laik
21. poviedka: Pozorovateľka
22. poviedka: Niečo, čo poznám
23. poviedka: Blízky nepriateľ
24. poviedka: Spomienky na zajtrajšok
25. poviedka: Šťastně až do smrti
26. poviedka: Penta
27. poviedka: Phobos
28. poviedka: Misia Son Umut
29. poviedka: Lidojedi
30. poviedka: Hra bohov
31. poviedka: Biela chodba
32. poviedka: Ruka
33. poviedka: Firma - TimeTraveller
34. poviedka: Uprostřed prázdnoty
35. poviedka: Posledné kroky na Mesiaci
36. poviedka: Núdzové pristátie
37. poviedka: IDLE
38. poviedka: Ztracené HD
39. poviedka: Konzola
40. poviedka: Mary
41. poviedka: Výplach
42. poviedka: Bez hraníc
44. poviedka: V Meste niet nič nového
45. poviedka: Pán Willy
47. poviedka: Hrdina
48. poviedka: KDO JE TADY PÁNEM?
49. poviedka: Cesta
50. poviedka: Nový začiatok
51. poviedka: Možná hrozba
52. poviedka: Lucid
53. poviedka: Důchod
54. poviedka: Dobrý úmysel
55. poviedka: KO
56. poviedka: Prozření
57. poviedka: Pád
58. poviedka: Ľudia sa nemenia
59. poviedka: Link
60. poviedka: KLARK
61. poviedka: Alexander
62. poviedka: Viktor
|
atrox
AmOK
tryas