3. poviedka: Poselství z budoucnosti

Poselství z budoucnosti

Byl jsem narozen na přelomu 20. a 21. Století. Svět už byl modernizován pár desetiletí, ale to nic nebylo ve srovnáni s tím, co přišlo potom. Od roku 1950 začaly vznikat stroje, které svět nikdy předtím neviděl. Stroje, které uměly počítat rychleji něž člověk a kdo by tenkrát tušil, kam taková neživá příroda dospěje za pár generací. Čas plynul a tyto stroje se začaly vyvíjet a zmenšovat, spolu s tím rostla jejich efektivita, a čím dál tím více se začínaly zdát jako ideální způsob řešení problémů, které lidstvo provází od nepaměti. Rozkrytím těchto problémů ovšem vznikaly další, a tak se začal vývoj stávat pravidelným a řešení problémů už nebylo pouze věcí vnitřního, vědeckého sektoru, ale sektoru vnějšího. Stroje nazvané počítač, čili odvozené od slova POČÍTAT, začaly expandovat mezi lidstvo a vzniklo spoustu nových oborů, odpovědí, ale i otázek, bez kterých by byly další překážky lidstva za poznáním nezdolatelné. Rok se postupně setkával s rokem, univerzity tvořily a tvořily a vznikla další, a od té doby nejvýznamnější funkce kalkulaček….INTERNET.

Poté, co se armády a univerzity vzdaly své tajné technologie, začalo lidstvo konzumovat a vyměňovat informace ve formě, jakou by si nikdo předtím ani neuměl představit. Samotná nebesa byla každodenním svědkem migrace miliard znaků a informací, utvářející dosud nepoznané celky a kombinace a netrvalo to dlouho, letopočet se závratnou rychlostí řítil na samotný práh svého vyčerpaného potenciálu v 20. Století. Nové století a tisícíletí byla přelomová epocha v evoluci lidstva, byl to čas, kdy jsem já sám spatřil poprvé světlo světa. Psal se rok 2000 a po obřích silvestrovských oslavách, jejichž jsem byl svědkem, začala nová éra nejen podle kalendáře. Začal nový svět, nikdo v záplavě světel na obloze nevěděl, co čekat, a tak jsme tam stáli spolu s dalšími zástupci lidské rasy a pozorovali noční oblohu plnou hvězd a otázek o nejasné budoucnosti. Následující roky nebyly zrovna časy, na které lidstvo zapomíná. Netrvalo dlouho a skupina teroristů z východu zničila leteckou technikou světové obchodní centrum na manhattanu.

Počáteční roky v novém tisíciletí byly roky mého mládí, které předcházely jedné katastrofě za druhou. Útoky na manhattan pokračovaly povodněmi, zemětřeseními a výbuchy v metru. Každý si myslel, že starověké civilizace měly pravdu, bude konec světa. Uplynulo dvanáct let od minulých silvestrovských oslav a když jsem se ohlédl za uplynulými roky, bylo mi jasné, že lidstvo překonalo další překážky za poznáním. Konec světa nenastal a po utichnutí věřejných debat se zase všechno vrátilo k normálu. Počítače těchto časů už byly předchůdci těch, které známe dnes, ale o tom až později.

Svět byl po roce 2010 na vzestupu. Chudý východ začal bohatnout a možnosti rozvoje se stále zvyšovaly ve všech zemích po celém světě. Čas nabíral jiný rozměr a populace ve své prosperitě neustále rostla. Konzumace planetárních prostředků byla čím dál více na hraně. Spousta staveb byla demolizována a nahrazena novými a moderními standardy. Pozornost a zájem o západ upadal, místo něj se přesunula pozornost na východ.

Kolem r. 2020 dosáhla stavební mánie v Asii naprostého vrcholu, náboženství a víra byla čím dál více tolerována v rámci multikulturalismu. Východ stál za vyléčením rakoviny, spousta korporací zde zakládala sídla, mnoho nových osobností přispělo do světového kulturního dědictví. Lidé už využívají robotické končetiny a umělé orgány. V roce 2030 byl uveden do provozu vesmírný hotel na oběžné dráze. Cena za týdenní pobyt činila 100 000 euro. Člověk přistál na Marsu, našel zbytky primitivních bakteríí, podařilo se mu rozlišit jejich genom. Zjistilo se, že se nejedná o žádný objev vymykající se zemskému životu. Knihy se už dávno přestaly prodávat , internet vládne světu. Každé elektronické zařízení je s touto sítí v kontaktu. Lidé častěji střídají zaměstnání a ekologie je často diskutovaným tématem.

Psal se rok 2048 a vědcům z Japonska se podařilo zkonstruovat robota, který se svou inteligencí vyrovná člověku. Byl to obrovský úspěch a doba, kdy jsem si zakoupil nové srdce a oči. Regály v obchodech byly navzdory 10. miliardám lidí čím dál prázdnější a obchody se přesouvaly kvůli miniaturizaci potravin spíše do lékáren. Velké, kovové prostory byly postupně přěměňovány na skladiště a servisy humanitních robotů. Dnešní pole zabírají poloviční plochy planety než před padesáti lety. Potraviny jsou efektivně zahušťovány syntetickými extrakty a orální cestou zaváděny do polokybernetického organismu ve formě tablet. Roboti zastávají čím dál významnější role ve společnosti. Dnes jsou to ti, kteří jsou asistenty šéfů, prodejci v obchodech, chůvy v domácnostech, popeláři. Spousta profesí zanikla, spousta nových příležitostí vznikla.

Kolem roku 2080 už jezdili v autech na zemi pouze chudí lidé. Silnice už pár desetiletí nepřibývaly. Spousta měst se rozřířila okolo dálnic, kde vznikly vydlážděné plochy mezi i několikakilometrovými mrakodrapy se vzdušnými ranvejemi pro první létající automobily. Mně bylo tehdy kolem 90. Let a cítil jsem, že začínám stárnout. Kolem roku 2100 bylo na světě vybudováno několik horských měst v Himalájích, severní Americe, ale i na dně Atlantského oceánu. Mnoho pamětníků zatlačilo slzu při vzpomínkách na mládí a tu hru z podmořského města, už ani nevím, jak se jmenovala, ale byla to první počítačová hra, která měla takový námět. Po ní byla spousta dalších a nepovedených konverzí, ale mnozí mladí dnes takové hry odsuzují.

Na počátku 22. Století stále přibývalo lidí, kteří začali uvažovat o změně bydlení. Poté, co už je svět řádně vytěžen a některé zdroje se už nikdy nepodaří plně obnovit, populace dosahuje obludných hodnot 12. milard a svět změnil svou tvář. Globální oteplování skutečně nastalo, ale nebylo to tak hrozné, jak se původně předpokládalo. Měsíc a jeho obrovské skleníky byly schopny pojmout několik stovek milionů lidí a Mars sloužil jako vědecká základna pro výpravy sond na vzdálené planety sluneční soustavy. Já na konci roku 2110 začal cítit svou smrtelnost a rozhodl jsem se emigrovat na ony proslulé Měsíční rezervace, kde jsem chtěl dožít zbytek svého života. Dne 21. 12. 2117 autor tohoto poselství zemřel na selhání mozkových synapsí ve věku 125 let.



Ďalšie, už zverejnené poviedky:
1. poviedka: Detektiv
2. poviedka: MOONKiller