1. poviedka: Detektiv

Detektiv

Detektiv Ash byl starý mrzout. Nenašel by se jediný vtip nebo humorná historka, které by se zasmál. Jako policejní vyšetřovatel byl ovšem bezchybný. Po tom, co od něj utekla jeho druhá žena, stala se pro něj práce úplně vším.
,,Zločin, ten tu bude vždycky! A vždycky tu bude někdo, komu se to nebude líbit,“ říkával.

Ten večer nemohl dlouho usnout. Jako by něco uvnitř něho vědělo, že tato noc nebude ke spánku příliš štědrá. Dvě minuty před dvanáctou začal pípat komunikátor. Ash jen letmo přejel očima displej:
,,Nazdar Ashi, doufám, že jsem tě nezbudil?“ ozval se jeho kolega Jack Tylor.
,,Jacku, jestli mi voláš jen proto, aby ses zeptal jestli nespím, tak...“
,,Né počkej, je to vážný. V budově WAROLabu se našla mrtvola!“

Ash sundal ze židle košili a začal se oblékat. ,,Zatracený počasí!“ řekl si v duchu, když viděl potůčky vody stékající po okně. Vyšel před dům. Z nebe se padaly těžké kapky, které bubnovaly na víka popelnic. Zvedl límec svého pláště a co nejrychleji přeběhl ulici ke svému autu. Když se usadil, stiskl tlačítko na komunikačním panelu. Červená diodka netrpělivě signalizovala, že čeká na příkaz.
,,Připoj se do policejní databanky!“
,,PŘIPOJENO!“ oznámil umělý hlas z reproduktoru.
,,Potřebuju všechny informace o firmě WAROLab!“
Počítač zpracoval příkaz a během chvíle vypsal dlouhý text na monitor.
,,Přečíst!“ přikázal Ash zrovna ve chvíli, kdy se jeho vůz rozjížděl. Do sídla WAROLabu je to asi půl hodiny. Alespoň mu cesta rychleji uteče.

Kapky tloukly do předního skla a počítač zdvořile předčítal:
,,WAROLab, nebo také Walsh-Adamsovy RObotické Laboratoře. Založeny před pěti lety doktorem Adamsem a doktorem Walshem. Je to převážně výkumná organizace. Jejich hlavní náplní je biorobotika. Firma je známa především svými B-protézami. Tyto protézy jsou tvořeny speciálním materiálem, který byl vyvynut výše jmenovanými doktory. Tento materiál, nazývaný biorobotická tkáň, má úžasné vlastnosti, které jsou...
Ash pozorně poslouchal výklad a snažil se zapamatovat co nejvíc informací.

Jeho vůz se pomalu blížil k budově WAROLabu. Zastavil co nejblíže velké budovy a vystoupil. Déšť byl stejně hustý jako u jeho domu.

,,Dobrý večer, pane komisaři,“ pozdravil ho mladý policista, když vešel dovnitř.
,,Tak co se děje? Tylor tu ještě není?“
,,Zatím nedorazil, ale bude tu každou chvíli,“ odpovídal mladík.
,,Kolik lidí bylo v budově, když se to stalo?“ zeptal se Ash.
,,Údajně, kromě oběti, nikdo.“
,,A co recepční?“ ukazoval na dívku sedící za pultíkem.
,,No, víte..ehm! Nevím jestli nám něco řekne,“ koktal mladý policista.
Ash zvedl obočí a přišel blíže.
,,Tak milá slečno, můžete nám popsat, co jste viděla?“ usmál se a naklonil se k ní. Dokonce se pokusil trochu usmát.
,,No, ta nám toho asi opravdu moc neřekne,“ dodal, když viděl, že dívka je dívkou jen do pasu. Dále pokračuje jen tmavá plastová konstrukce, zakončená dvěma koly.

,,To je naše robotická recepční,“ promluvil najednou cizí hlas.
Oba policisté se otočili.
,,Já jsem doktor Walsh. Zakladatel a kolega doktor...“
,,Ano jistě, vím kdo jste,“ přerušil jej Ash.
,,Přijel jsem hned, jak jsem dostal tu hroznou zprávu.“
,,Kdo vám volal?“
,,No přece recepční,“ odpověděl doktor Walsh. ,,Jmenuje se Katryn.“
,,Ale...to je přece robot!“ namítl mladý policista.
,,To ještě neznamená, že neumí telefonovat!“ dodal rozhořčeně doktor Walsh.


,,No dobře. Tak si jí vyzkoušíme,“ řekl Ash. Otočil do recepce a pronesl: ,,Katryn, prosím vás, kolik lidí bylo v budově před příjezdem policistů?“
,,Kromě doktora Adamse, nikdo,“ odpověděl mladý ženský hlas.
,,A kdo zavolal na policii, že je doktor Adams mrtev?“
,,Já,“ odpověděla Katryn.
,,Musela jste tedy něco nebo někoho slyšet?“ nedal se odbít Ash.
,,Upozornil mě na to Clark.“
,,Clark?“ zeptal se Ash.
,,Clark je uklízeč.“
,,Ale vžtyť jste říkala, že tady nikdo...“
,,Robotický uklízeč,“ dodal doktor Walsh.
,,Takže Katryn, kromě doktora Adamse tady nebyl žádný živý člověk?“
,,Ne,“ usmála se Katryn.


,,Čau Ashi, jak to jde?“ blížil se od vchodových dvěří Jack Tylor.
,,Blbě!“ ušklíbl se Ash. ,,Měli bychom dostat školení na výslech robotů.“
,,Už jsi viděl tělo?“ zeptal se Tylor.
,,Ne, čekal jsem na tebe. Buďte tak hodný,“ pokynul směrem k mladému policistovy.

Prošli krátkou chodbou až do ohromného átria. Válcový prostor protínal celou výšku budovy až ke stropu, kde ho uzavírala skleněná kopule. Stěny válce tvořily pavlače s kovovým zábradlím. Mrtvý doktor Adams ležel uprostřed v jakési bizardní skrčené poloze.

,,Hezký večer, pánové,“ pozdravil vesele patolog Bohne.
,,Že vy vždycky dorazíte v takové dobré náladě, doktore,“ vtipkoval Tylor.
,,Tak já jsem hotovej!“ řekl fotograf, když udělal sérii snímků.
Lékař se sklonil k muži a ke kůži mu přiložil lékařský skener.
,,Je to moc zvláštní! Na těle nejsou žádné známky poškození. Rozhodně tedy smrt nezpůsobil pád. Více napový pitva. Zemřel přibližně před třema hodinama.“
,,Chcete říct, že si tady jen tak lehnul a umřel?“ ušklíbl se Tylor.
,,Ač nepravděpodobné, zdá se to pravdou býti,“ řekl poněkud archaicky doktor Bohne.

,,Hej Ashi!“ volal z  pavlače ve druhém poschodí policejní fotograf. ,,To musíte vidět!“
,,Co tam máš?“ zeptal se Ash.
,,Něco zvláštního.“
Ash došel ke dveřím výtahu a stiskl tlačítko.
,,Zvolte podlaží,“ ozval se reproduktor.
,,Druhé!“

,,Podívej se dolu!“ řekl fotograf, když dorazili až k němu.
Ash se naklonil přes zábradlí.
,,Vidíš tu podlahu? Nezdá se ti to divný?“
Podlahu átria tvořila mozaika. Mozaika robota z bokorysu, který má paže před sebou a z dlaní dělá takovou tu mističku, jako když by se chtěl napít ze studánky. V té mističce však teď leželo tělo doktora Adamse.

Ash se otočil na doktora Walshe: ,,Já vím, že je to nesmysl. Znám tři zákony robotiky, teda alespoň povrchně, ale řekněte mi. Nemůže robot zavinit smrt člověka nechtěně? Náhodou?“
,,Stát se to samozřejmě může, ale v takovém případě řídící program robota deaktivuje.“ ,,Můžete zjistit, jestli se tak nestalo?“
,,Jistě,“ odpověděl doktor Walsh a stiskl tlačítko na svém manžetovém komunikátoru.
,,Katryn, je nějaký z našich robotů deaktivovaný?“
,,Žádný není deaktivovaný, centrální počítač hlásí třicet čtyři připojených jednotek.“
,,Tak jste to slyšeli.“
,,Můžete nám ukázat pracoviště doktora Adamse?
,,Samozřejmě, pojďte za mnou.“

Laboratoř B.05, která patřila doktoru Adamsovi, ležela v předposledním patře. Všude ze stropu visely hadičky, na jejichž koncích byly prapodivné přístroje. Uprostřed místnosti byl stůl, nad kterým se skláněla velká lampa. Na stole leželo spoustu kusů slizké bílé hmoty.
,,Vypadá to jako střeva z velryby,“ prolomil ticho Tylor.
,,To je biorobotická tkáň!“ opravil ho doktor Walsh. ,,Je to základ všech našich produktů.“
,,Představoval jsem si to trochu jinak,“ uchcechtl se Tylor. ,,Nějaký dráty, čipy, a tak!“
,,To je všeobecná chyba. V biorobotice nenajdete téměř nic kovového. Všechno je tvořeno z uhlíku.“
,,Kdy byl doktor Adams v laboratoři naposledy?“ vložil se do diskuze Ash.
,,Podle počítače odešel v deset cvanáct.“
,,To odpovídá času jeho smrti,“ řekl Ash. ,,Myslím, že tady jsme skončili. Pošleme sem techniky, třeba něco najdou. Ještě jednou bych si ale rád promluvil s Katryn.“
,,Samozřejmě, následujte mě,“ pronesl doktor Walsh a odešel z laboratoře.

Výtah je dovezl zpět do átria. Prošli chodbou až k recepci, kde si právě mladý policista s fotografem povídali s Katryn:
,,A to má opravdu každý robot tady jméno?“ ptal se zrovna policista.
,,Jistě,“ odpověděla milým hlasem Katryn. ,,Doktor Adams vždy říkal, že kdo má jméno, má i duši.“
,,A kdo jim ta jména dává?“
,,Doktor Adams, pochopitelně.“
,,Katryn, mohla byste mi dát seznam všech robotů společnosti WAROLab?“ vložil se do rozhovoru Ash.
,,Snad si přece jenom nemyslíš, že toho doktora zabil nějakej robot?“ smál se Tylor.
,,Tady je ten seznam,“ Katryn podávala potištěný list Ashovi.
,,Třicet tři? Když ti ale doktor Walsh volal, řekla jsi třicet čtyři připojených jednotek!“ zarazil se Ash.
,,Správně v té chvíli bylo připojeno třicet čtyři jednotek. Jednotka se jménem Adam není standardní jednotka společnosti proto není na seznamu,“ usmála se Katryn.
,,Co to znamená: Není standardní jednotka společnosti?!“ zakřičel Ash na doktora Walshe. ,,Já..já opravdu netuším...“ koktal Walsh.

,,Zdravím vás.“

Všichni se otočili za zdrojem hlasu. Z chodby vedoucí do átria přicházela postava robota. Vypadal skoro jako člověk. Jen jeho kůže byla šedobílá a jeho chůze trochu nepřirozená. První promluvila Katryn: ,,Ahoj Adame.“

Ash vytáhl služební pistoli a zamířil na robota.
,,Ne prosím, nestřílejte. Dovolte, abych vám to vše vysvětlil,“ bránil se robot.
Ash nepřestal mířit. Přidal se k němu i Tylor.
,,Lehni si na zem!“ rozkázal.
,,To snad nebude nutné. Co kdybychom se posadili,“ navrhl robot.
,,Vy to nechápete!? To já jsem doktor Adams. Podařilo se mi přenést lidské uvědomění sama sebe do biorobotické tkáně!“

Ahsovi se zatočila hlava. Co bylo tohle za zločin. Přenést vlastní duši někam jinam. Byla to vražda? Sebevražda? To ať posoudí jiní. Ash schoval zbraň zpět do pouzdra a vyšel z budovy WAROLabu. Přestalo pršet a vzduch nádherně voněl. Alespoň něco bylo v pořádku.