Nové 0.13um Athlony XP - Thoroughbredy
- jsou odemčené, můžete u nich měnit násobič zcela libovolně.
Obecně zažitá pravda? Ale to není pravda! V tomto článku rozeberu,
jaký zásadní problém u Thoroughbredu je, co jsou násobící sady a
samozřejmě nebude chybět řešení problému...
Trocha historie
Je to již neuvěřitelných dva a půl
roku, kdy firma AMD uvedla první procesory pro tehdy vznikající
platformu Socket A. Tehdy netradiční vzhled procesorů vzbudil zájem
mnoha lidí, kteří tak brzy zjistili, co že to vlastně je vedle čipu
za podivné spoje a že přetaktovat tehdejší procesory Duron Spitfire
a Athlon Thunderbird není tak těžké. Pro ty z vás, kteří tehdy
chyběli, uvedu malý základ.
Procesor Duron (a vůbec všechny
procesory AMD pro platformu Socket A) jsou vyráběny tak, že jakmile
je vyrobený čip zapouzdřen a otestován na stabilitu, jsou laserem
propáleny krátké vodiče na povrchu pouzdra (můstky), podle toho,
jak dopadly testy. Tímto způsobem je určen násobič (a tím i
frekvence čipu) a samozřejmě i další parametry jako napětí.
Na obrázku výše jsou označené příslušné
můstky. Zajímavé jsou čtyři skupiny - L3, L4, L6 a L7. Poslední
jmenovaný určuje napětí, L6ka se stará o výstupní hodnotu násobiče
pro základní desku a L3 a L4 určují násobič pro samotný procesor.
Procesory pro Socket A mají k
dispozici násobiče 5x až 12.5x v 0.5x krocích. Jedná se tedy celkem
o 16 násobičů. Protože se násobič určuje digitálně, vychází
logicky, že pro 16 hodnot je potřeba mít čtyřikrát volbu ano / ne.
A právě o tyto kombinace se starají můstky L3 a L4.
Jak je vidět na obrázku výše, na
procesoru jsou dvě sady můstků - L3 a L4. Protože jsou potřeba čtyři
hodnoty, poskytuje každá sada jako výstup právě dvě hodnoty. Aby
to ale nebylo tak jednoduché, disponuje každá sada čtyřmi můstky.
Ty můžou být buďto spojené nebo přerušené. Jak je to možné,
jak to vlastně funguje? Každá sada má dvě dvojice můstků, kde každá
dvojice poskytuje jednu výstupní hodnotu.
K této dvojici můstků je k jednomu můstku
připojen drát s napětím poskytujícím logickou jedničku a druhý
drát je uzemněn, čili poskytuje logickou nulu. Podle toho, který můstek
je přerušen, se určuje, zda výstup celé dvojice bude logická jednička
nebo nula (všimněte si, že z dvojice je přerušen pouze jeden můstek).
Ptáte se, co v tomto schématu dělá
sada můstků L1? Vtip je v tom, že celá tato násobící legrace tvořená
můstky L3 a L4 je pomocí v dokumentaci nepopsaných pinů propojena na
základní desku. Díky tomuto spojení je základní deska schopná buďto
uzemněním nebo naopak přivedením napětí vcelku bez problémů
ovlivnit výstupní hodnoty na sadě můstků L3 a L4. Sada L1 v tomto případě
nedělá nic jiného než že každý její můstek spojuje dvojici můstků
z L3 nebo L4 s jedním pinem.
Thoroughbred - je to
zase jinak
O tom, že Thoroughbred je procesor vyráběný
0.13um technologií a je podstatně menší než jeho předchůdci
Thunderbird a Palomino, netřeba hovořit. Rozdíl ve velikosti, napětí
i příkonu není ovšem jedinou změnou. Jiné je i pouzdro.
záměrně používám obrázky přímo od AMD, jsou totiž nejostřejší
a hodně detailní
Můstků je víc než u Duronu (a
zhruba stejně jako u Palomina), ale hlavně jsou jinak uspořádané. A
jako obvykle nás zajímá především pravý horní roh:
Tady se vše změnilo. Můstků je tu víc
a jsou jinak organizované. Na první pohled jsou všechny rozpojené...
podívejte se ale dobře, většina je jich spojených! Nové pouzdro opět
trochu změnilo způsob, jak jsou můstky propojené. U Duronu byly na
keramickém pouzdře pěkně viditelné i spoje mezi můstky, u Palomina
kvůli organickému pouzdru byly až nehorázné díry a u Thoroughbredu
jsou spoje patrně vedené ne po povrchu pouzdra, ale těsně pod ním.
Fotka výše dokáže ještě dobře zviditelnit přerušené můstky, v
praxi je ale poznat přerušený můstek trochu problém, protože když
jednotlivé spoje nejsou moc dobře vidět, musíte se podívat proti světlu,
abyste vůbec nějakou tu díru odhalili.
Dvě sady násobičů
Thoroughbredy jsou kupodivu již z výroby
odemčené, můstky L1 jsou téměř na jistotu spojené. Teď asi přemýšlíte,
proč že píšu tento článek, když jsou Tbredy odemčené...
oni totiž jsou a nejsou zároveň.
Vtip je totiž v tom, že procesor používá
přemapované násobiče (ohledně pojmu přemapovaný násobič odkážu
například na tento
článek). Konkrétně jde o to, že Thoroughbredy disponují dvěma
sadami násobičů - klasickou dle původní specifikace a vyšší (přemapovanou).
Následuje tabulka:
Toto je tabulka přemapovaných násobičů
pro procesor Thoroughbred s CPUID 681 (stepping 1 - revize B). U starší
revize A0 údajně chybí násobiče 23x a 24x, navíc je tu násobič
22.5x. Na přemapované násobiče pro 11x a 12x již můj současný
procesor Athlon XP 2700+ nereagoval, buďto tyto násobiče nejsou
definovány nebo jsou tak vysoké, že je procesor nezvládnul (maximum
tohoto čipu je POST při 2400 MHz).
A nyní další tabulka...
Procesor |
násobič a
frekvence FSB |
sada násobičů |
2000+ |
12.5 x 133 |
standard |
2100+ |
13 x 133 |
přemapované |
2200+ |
13.5 x 133 |
přemapované |
2400+ |
15 x 133 |
přemapované |
2600+ / 266 |
16 x 133 |
přemapované |
2600+ / 333 |
12.5 x 166 |
standard |
2700+ |
13 x 166 |
přemapované |
2800+ |
13.5 x 166 |
přemapované |
Je vcelku evidentní, že většina
Thoroughbredů má násobič z horní (přemapované) sady. Jedinou výjimkou
jsou čipy s frekvencí 1.66 GHz nebo nižší a Athlon XP 2600+ s
reálnou frekvencí FSB 166 MHz (333 MHz v DDR režimu).
Dalším důležitým faktem je, že
pod 2400+ je drtivá většina čipů založena na starém jádře A0,
které jde přetaktovat i s velkým úsilím tak maximálně na 2 GHz, přičemž
spíš je hranice kolem 1900 MHz. Této frekvenci odpovídající výkon
dnes už nikoho příliš neohromí.
Béčkové Tbredy jsou v tomto ohledu
mnohem zajímavější, vždyť na 2 GHz začínají. Dle mých současných
zkušeností jde 2700+ přetaktovat stabilně s napětím 1.725V na
frekvenci 2300 MHz, cenově dostupnější 2400+ pak jdou alespoň na
2150 MHz.
Jak na odemykání?
Problém s přetaktováním
Thoroughbredů je vcelku zřejmý - revize A0 příliš taktovat nejde a
pokud přesto chcete, není s ní žádný problém. S frekvencí FSB
166 MHz se i se standardní sadou násobičů určitě dostanete na
maximum frekvence čipu (12.5x 166 = 2083 MHz - to už čip asi nezvládne).
Na přetaktování jsou mnohem zajímavější
revize B. Bohužel ale mají dvě zásadní nevýhody:
- jsou dost drahé, cena nejlevnějšího
2400+ je v současnosti přes 7000 Kč s DPH
- kromě 2600+ s 333 MHz FSB všechny
používají přemapované násobiče, čili horní sadu
Proč vlastně pořád mluvím o přemapovaných
násobičích? Celý problém přetaktování Athlonů XP totiž spočívá
v tom, že hlavním problémem tohoto procesoru je pomalý přísun dat
z paměti. S vyšší frekvencí FSB a pamětí lze často dosáhnout
mnohem lepších výsledků než při pouhém zvýšení násobiče.
Moderní desky (především ty s čipsety
nForce 2) umí bez problémů přehazovat násobiče, jak jen se uživateli
zlíbí. Takže když jsem například chtěl 2800+, jednoduše jsem zvýšil
násobič z 13x na 13.5x, přičemž procesor to zvládnul bez nejmenších
problémů. Problém ovšem nastává, pokud chcete nižší násobiče.
Po posouzení možností svého procesoru jsem určil jako cílovou
frekvenci 2200 nebo 2300 MHz jako 11x nebo 11.5x 200 MHz. No jo, ale 11x
a 11.5x jsou násobiče ze standardní sady... oups, to deska neumí! (deska
= Asus A7N8X s nForce2).
Jednoduše řečeno ani Tbred není co
se přetaktování týče bezproblémový procesor.
V případě Tbredu je klíčová sada
můstků L3. Podle 1000 Ohm odporů můžeme usuzovat, že můstky L12 a
L5 slouží k nastavení násobiče, zatímco L3 by s nimi mohlo být nějak
propojené. Schéma zapojení můstků u Tbredu jsem ale bohužel zatím
nikde neviděl, takže se mohu mýlit.
Uvažujeme-li sadu L3 jako propojenou
na L12 a L5, co tam tedy dělá pět můstků? Ano, tušíte správně,
ten přebytečný můstek (ten nejvíc napravo) přehazuje mezi
standardní a přemapovanou sadou násobičů. Pokud je tento můstek
spojený, sada je standardní (5x až 12.5x), když je rozpojený, je
sada přemapovaná.
Otázkou samozřejmě zůstává, co udělá
přerušení ostatních můstků L3. Moje podezření, že by rozpojený
můstek L3 znemožnil používat některé násobiče, se ukázalo jako
chybné. Ačkoliv můj procesor má jeden z můstků přerušený, násobiče
mohu měnit na jakýkoliv chci. Spojení všech můstků L3 tak patrně
není nutné, i když kdo ví....
Spojování tužkou -
tak to nepůjde!
Protože díry po pálení laserem mezi
můstky nejsou nijak velké, myslel jsem si, že propojit můstky nebude
žádný problém. Ale... jeden myslel a vymyslel trakař. Bohužel tužkou
můstky spojit prakticky nelze! Zkoušel jsem tři typy tužek a po
procesoru čmáral aspoň třicetkrát, bohužel spojit je se mi podařilo
pouze dvakrát, přičemž jednou toto spojení vydrželo jediný
restart počítače, podruhé asi půl dne.
Zatímco u starých Duronů platilo, že
čím víc čmáráte, tím větší šance na odemčení, tady to
neplatí. Dobře si pamatuji, jak u Duronu jsem na první pokus spojil tři
ze čtyř můstků L1 a trvalo to asi dvě minuty. U Thoroughbredu (alespoň
u hnědé verze) je to velký problém. Můstky jsou jednak menší než
u Duronu, ale hlavně mezi nimi nejsou povrchové spoje, čili dráha
vedená po tuze je delší a odpor větší - multimetrem jsem naměřil
zhruba 1000 až 2000 Ohmů. A to je s přihlédnutím k 1000 Ohm odporům
na procesoru příliš.
Všemožným experimentováním jsem
nakonec dospěl k závěru, že jedna malinká čára je lepší než pořádné
množství tuhy. Také patrně není od věci můstky ještě před
malováním trochu očistit od špíny.
Alternativou k spojování
tužkou je spojování elektricky vodivým lakem. To by mohlo fungovat,
problém je ale v tom, že jakmile pátý můstek L3 spojíte, získáte
sice standardní sadu násobičů, ale zároveň přijdete o sadu přemapovanou.
Kdybyste se pak chtěli z nějakého důvodu vrátit zpět na přemapovaný
násobič, budete muset lak přerušit. A například takovou základní
desku si těžko vyzkoušíte, zda zvládá vysoké frekvence FSB, pokud
procesor předtím neodemknete.
Metoda spojování pinů
Spojování tužkou tedy příliš
nefunguje. No není proč brečet, získat nižší násobiče lze i
jinak, konkrétně se jedná o metodu spojení dvou pinů.
Nejprve si procesor orientujte do této
pozice - šipka směřuje doleva dolů, obě "ušmiknuté"
strany jsou vlevo. Nyní v pravém horním rohu...
... jeden pin chybí (je zde mezera).
Stačí spojit nejbližší pin přímo nad mezerou s nejbližším
pinem vpravo nahoře nad mezerou (v obrázku je příslušný kontakt
vyznačen červeně). Tímto se procesor přepne na standardní sadu násobičů
5x až 12.5x.
Jestli vás zajímá, o co vlastně jde,
pak malá připomínka z dob Duronu:
Byly to právě piny BP_FID, na které
byla propojená soustava L1. Tyto piny byly v dokumentaci vedeny jako
reserved, v praxi ale přes ně šlo můstky L3 a L4 na procesoru snadno
ovlivnit (viz. úvod článku). Protože Thoroughbred potřebuje pinů pět,
je vcelku jasné, že onen pátý pin nebude asi nic jiného než
BP_FID[4]. Ne všechny desky bohužel umí ovlivňovat napětí i na
tomto pinu.
V zásadě existují dva způsoby, jak
propojení zmíněných dvou pinů provést.
Metoda drátování na procesoru
První, a řekl bych o něco horší,
je metoda drátování pinů přímo na procesoru. Budete potřebovat
velice malinký drátek a ten pak obmotat kolem těchto dvou pinů, nejlépe
do tvaru osmičky. Malý drátek můžete získat z některých kablíků,
které jsou tvořeny svazky téměř mikroskopických vodičů.
Problémem této metody je, že se jedná
o téměř hodinářskou práci. Nelze použít silnější drát, protože
pak by procesor nešel vložit do socketu, ale nelze zase použít drát
příliš malý, protože spoj musí fungovat. I když už najdete ten
vhodný drátek, piny jsou tak malinké, že je problém se vůbec
trefit. Už jenom ohnout drát tak, aby se obmotal kolem pinu, je v
praxi téměř nerealizovatelné. Mně se tento postup bohužel nezdařil.
I přes možný úspěch této metody
myslete na to, že drát na pinech lehce zvedne jednu stranu procesoru,
přičemž pak mohou nastat problémy při nasazování chladiče nebo může
být jeho kontakt s čipem nedostačující (jestliže je celý procesor
na jedné straně zvedlý, pak i čip je mírně zvedlý).
Metoda drátování na desce
Protože s tužkou jsem se patlal x
hodin a výsledek ubohý, spojování pinů byla práce tak pro mikroba,
dospěl jsem k závěru, že nejlepším a nejelegantnějším řešením
bude drátování přímo na desce.
Operace vychází z faktu, že díry
socketu pro piny procesoru jsou v plošném spoji desky vyvedeny až na
zadní stranu, přičemž cestou nejsou nikde zaizolovány. Protože
jsou piny takto snadno dostupné, můžete jednoduchým spojením dvou vývodů
přímo na zadní straně základní desky dosáhnout stejného efektu
jako při drátování přímo na procesoru. Výhody jsou ale zcela zřejmé
- místo je mnohem lépe dostupné, můžete použít větší drát, drát
nebrání vložení procesoru do socketu a konečně nijak se tím
nezasahuje do samotného procesoru.
Co k provedení této metody budete potřebovat?
Krátký kousek středně silného drátku a izolepu nebo jinou věc,
kterou drátek přilepíte. Postup je jednoduchý - na lepící stranu
izolepy dejte drátek a izolepu pak přiložte k pinům tak, aby drátek
propojil zmíněné dva piny. V praxi jsou u této metody pouze dva
problémy:
- Izolepa na desce příliš nelepí,
protože deska je pokryta vrstvou látky chránící jí před nechtěnými
elektrickými kontakty.
- Vývody pinů nejsou sice vysoké,
ale přeci jenom není to rovná plocha. Při snaze přiložit drátek
k pinům se může snadno stát, že okolní vývody pinů zvednou
izolepu tak vysoko, že drát nedolehne. Proto je dobré použít o
něco silnější drát, u něj je větší šance, že dolehne. Dalším
řešením je u okolních vývodů pinů izolepu jednoduše víc
zatlačit. Tím se v ní vytvoří díry a ona snadněji dosedne.
Tímto způsobem jsem byl schopen
procesor přepnout na nižší sadu během pěti minut! Pak jsem sice
další hodinu strávil přilepováním drátku tak, aby doléhal,
nakonec se mi to ale po vyzkoušení jiného druhu izolepy podařilo na
první pokus. S větším drátkem by to ale bylo jistě snadnější.
Závěr
Přetaktování Thoroughbredu je jednoduchá věc, ale musíte mít tu správnou
desku, která umí měnit napětí i na zmíněném pinu (BP_FID[4] ?). Pokud
takovou desku nemáte, budete muset zasáhnout. Tužka tentokrát opravdu
nezabírá a pokud ano, během půl dne spoj vyprchá. Jediným spolehlivým
řešením je buďto můstky spojit lakem (tím se ale zbavíte možnosti vrátit
násobiče do přemapované sady) nebo spojovat drátováním pinů jednou z
výše zmíněných metod.
Tak hodně štěstí...
Hrobar