Tak bohužel, nenadchli jste mě. Tato povídka je víceméně filmovým scénářem v klišé podobě, většina textu se odehrává mezi rozhovory dvou osob, což nakonec není tak podstatné. Skoky v čase to činí ještě nudnějšími a abych řekl pravdu, nebyl jsem schopen to dočíst do konce. A to je u mě co říct. Když se začala spouštět bezpečnostní opatření musel jsem přeskrolovat až dolů, protože jsem neměl pocit, že o mnoho přijdu. A taky že ne. Tuto povídku skládám dolů někde pod Detektiva.
Luksa