Výzkum
„Jeho čas už se blíží, pane“
„Ano, už zbývají jen necelé tři otočky do konzumace“
„Víte, čím déle je zkoumáme, tím více jsem přesvědčen, že jejich morbidní zvyky a nadšení z konce nedokážeme nikdy plně pochopit. Jak mohou přežívat tak dlouho a přitom relativně šťastně, když se tolik obávají příchodu nového a jsou nadšeni ze zapomnění a konce?“
„Souhlasím, ale stále ještě máme na odhalení tajemství jejich života mnoho času.“
„Já vím, ale přesto se tomu dojmu nemohu ubránit.“
„Podívejte, už to přichází.“
Oba se odmlčeli, aby na obrazovce shlédli jednu z nejnepochopitelnějších záhad těchto donedávna skrytých končin.
Královna vypadala velmi unaveně a přitom nevýslovně šťastně, když se samec, kterého si kdysi vybrala – bylo to velmi krátce po jejím vlastním zrodu - nacházel na pokraji kolapsu. Služebnictvo královny jej vzalo z jejích rukou, aby ho odšatili a pomohli jí nakrmit se jeho tělem. Královnu okamžitě zavalil masivní příval energie, během kterého se zmítala v bolestech, než došlo k tolik žádanému uvolnění. Nastalo dlouhé období léčení královny, během kterého přebírala energii samce, jak byli vědci přesvědčeni. Prvotní domněnkou bylo, že po kolapsu nenásleduje doba léčení, ale trávení, jelikož trvalo dlouho, než královna ztratila na objemu. Ale tuto tezi vědci již dávno zavrhli. Oba se dívali dostatečně dlouho, aby zjistili, že královna je z nejhoršího venku. Samec byl stráven a ona přežila. Jako vždy…
„Tak co si o tom myslíte, Zaleone?“ řekl starší vědec, zatímco stále pozoroval dění na monitoru.
„Nevím, co si mám myslet. Jen mě to utvrzuje v tom, že jedině umírající jedinec může královnu zachránit před předčasnou smrtí. Jedině královnu a jedině vyvolený, nebo jeden z vyvolených jejího druhu. Ať už samec, nebo jiná samice na pokraji kolapsu. Opět jsme nenarazili na žádnou znatelnou výjimku v celém procesu.“
„Všiml jste si, že většina samic, které jsme studovali, si po svém vzniku - ať už dříve nebo později - vybere přibližně takové množství starších samců a samic, které poté bude potřebovat pro svou záchranu a konečné dožití?“
„Myslíte, že jde o jedno z jejich takzvaných proroctví?“
„Ano Zaleone, myslím si, že je to dáno předem. Dávno předtím, než se královna vůbec zrodí. Troufám si tvrdit, že tato královna se již dožije konečné smrti bez komplikací.“
„Konečné smrti? Tak byste nazval její vlastní kolaps a následnou konzumaci jinou samicí?“
„Pravděpodobně následnou konzumaci. Ano, přesně to tím myslím. Víme, že pokud jsou naše propočty správné a čísla otoček velkého a malého oběhu souhlasí, je doba kolapsu vždy předpovězena dlouho před zrodem každého jedince. Myslím, že nazývat jeho kolaps konečnou smrtí nezní tak hrozně. Ať už je tento proces sebevíc morbidní, pro ně se jedná o součást koloběhu života, který musíme brát takový, jaký je. Nemusí se nám líbit, ale naším úkolem je ho studovat, nikoli soudit.“
„S tím bohužel nelze než souhlasit,“ odvětil Zaleon s čitelně zklamaným výrazem. Starší vědec jen zvolna pokýval hlavou.
„Věčná škoda, že celý proces nemůžeme zkoumat zblízka. Nebýt odkázáni jen na vzdálené pozorování, mohli bychom se toho o nich tolik naučit a možná zachránit před zánikem náš vlastní druh,“ povzdechl si Zaleon.
„S tím my nemůžeme nic dělat, znáte přeci pravidla. Vraťme se zpátky k vyvoleným, co o nich dosud víme, nebo jsme o tom alespoň přesvědčeni? Zaprvé: každý zkoumaný jedinec byl předem přisouzen jedné královně. Každý je tedy pro jednu samici vyvolený a tu od počátku nazýváme královnou. Té však může být přisouzeno více vyvolených, nebo si je během svého života vybírá. Ne každá samice tedy potřebuje ke konečnému dožití konzumovat jiné samce či samice. Byli jsme také na tom, že královna se s vyvolenými nepáří – přesto jsme narazili na jednu výjimku…“
„Může se ovšem jednat o jednu z mnoha nepatrných deformací jedince. Osobně bych se k tomu přikláněl, vzhledem k tomu, na kolik různých výjimek jsme již narazili. Tento druh je velmi variabilní,“ doplnil jej Zaleon.
„Největší záhadou tohoto druhu ovšem stále zůstává složení půdy…“
K tomu nebylo třeba cokoli dodávat. O ničem jiném než o otázce půdy se nedohadovali více a oba ohledně ní znali své názory velmi dobře. Tajemství půdy a zrození vyvolávalo spoustu otázek a ani na jednu z nich nedokázali najít uspokojivou a nevyvratitelnou odpověď. Celý proces byl nejméně pochopitelný ze všech, které se odehrávaly na pozorované planetě. Žádný nevyvolával takové množství otázek a nepřinášel tolik naděje na záchranu vlastního druhu.
Ohledně konzumace jedinců dokázali, jak se oba domnívali, vést konstruktivní debaty. Věřili, že je jen otázkou času, než ji dokážou plně pochopit. Stejně tak neskutečně přesné předvídání budoucích událostí a jejich uctívání - ať už se jednalo o zrození většiny jedinců a den jejich konzumace, nebo cokoli jiného. To vše se zdálo být ničím ve srovnání se samotným zrozením každého jedince, každé zkoumané živé bytosti na této planetě.
Bez zajímavosti nebylo ani to, že zdejší život ubíhal velice rychle. Bez počítače, pomocí kterého si veškeré události z celého života jedince mohli zaznamenat a poté libovolně zpomalovat, by byli ztraceni.
„Tak kdo bude naším dalším vyvoleným, Zaleone?“
„Následujícím zkoumaným subjektem je 2011-0927, jedná se o bílého samce, předpokládaná doba do extrakce byla necelá jedna otočka velkého oběhu. A dle zjištěných údajů doba souhlasí, takže propočty se nám opět potvrdily. Jde o jedince, jehož doba do konzumace je velice nízká, pouhých šestnáct otoček velkého oběhu.“
„Zajímavé, pojďme se na něj tedy podívat.“
Mírně podsaditý samec, kterému byla svěřena čest odhalit nově zrozeného světu, započal svou činnost. Půda, jež byla ještě nedávno na tomto místě pokryta zelení, ztratila svou původně pevnou konzistenci, aby mohla snadněji vydat novou bytost vnějšímu světu. Hlína působila živým dojmem, jakoby zmíněnému samci sama usnadňovala práci a utvrzovala tak vědce v domněnce, že je sama o sobě nějakým zvláštním druhem organismu. Nakonec se mu podařilo odhalit cosi, co vědcům připadalo jako dutý kokon z velice pevného materiálu, který pravděpodobně udržoval novorozence při životě před jeho zrozením.
Nějakou dobu poté se na místě sešlo několik jedinců, aby se zúčastnili rituálu před samotným aktem zrození. Po chvíli se rozešli a nechali novorozence zabaleného v kokonu, aby se později sešli u jeho otevření.
„Opět je vidět, jak nejsou ve své kůži. Žádné nadšení, naopak. Jsou nervózní, plni negativních pocitů.“
„Ano, skoro jako bych to cítil. Podívejme se, co bude následovat.“
Poté, co odešli, byl kokon převezen do kliniky, kde se ho ujali doktoři. Ti z něj vyjmuli samce a začal obvyklý zdlouhavý proces probouzení, na kterém pracovalo několik různých doktorů. Když byli se svou prací hotovi, následovalo jeho převezení na místo, kde poprvé otevře své oči.
Tentokrát se však stalo něco, co oba vědce zaskočilo. Vše proběhlo zcela jinak, než na co byli zvyklí. Žádná doba klidu. Žádné poklidné probuzení. Žádné opatrné pohyby. Vše proběhlo dramaticky a neobyčejně rychle.
Doktoři jej vynesli z přepravního prostředku a přenesli za okraj vozovky. Následně ho vklínili mezi strom a jiný, lehce zdeformovaný prostředek pro přesun obyvatel. Poté místo opustili. Následoval sled událostí, který vědce neponechal klidnými.
Samice, která se předtím potulovala kolem, viditelně nervózně přešlapovala. Poté nastoupila do zdeformovaného prostředku a chvíli vyčkávala, zatímco mnoho ostatních jedinců opustilo okolí. Oba vědci bez hnutí čekali také. Novorozenec se náhle probudil k životu a enormní silou se odrazil od stromu, přičemž odmrštil přepravní prostředek daleko od sebe. Ten i se samicí zmizel v dáli a 2011-0927 odkráčel pln síly vstříc novému životu…
„Co tohle mělo znamenat?“
„To by mne také zajímalo. Myslím, že bychom si teď měli pořádně pročistit hlavu. Pojďte, Zaleone, zajdeme na sklenku qarasému.“
„Dobrý nápad. Máte alespoň tušení, co se to tam právě stalo?“
„Jedno tušení už nějakou dobu mám,“ řekl starší vědec a podal mladšímu sklenku osvěžujícího nápoje. „Ale zatím jsem se jím vůbec nezabýval, na to je to totiž příliš postavené na hlavu.“
„Vážně? Vás napadá nějaké vysvětlení? Nenapínejte mě, jaké?“
„Šílené, Zaleone, šílené…“
Kdyby teď někdo na zkoumané planetě Zemi dokázal dohlédnout do jedné vzdálené laboratoře, nacházející se na okraji trpasličí galaxie Cetus, všiml by si dvou neznámých tvorů, jak zrovna svými ústy plní dvě sklenice. Sklenice, které byly ještě před okamžikem prázdné. A možná by si říkal to samé, co oni na to, co právě spatřili u lidí – šílené…
Ďalšie, už zverejnené poviedky: 1. poviedka: Detektiv 2. poviedka: MOONKiller 3. poviedka: Poselství z budoucnosti 4. poviedka: Boj o život: Vraždiace baktérie 5. poviedka: Archa 12 6. poviedka: Žerty stranou 7. poviedka: Drobná pocítacová haluz :) 8. poviedka: Agenti 9. poviedka: Sérum smrti 10. poviedka: Kozel zahradníkem 11. poviedka: Pohlad do neznáma 12. poviedka: Na cestách 13. poviedka: Úsvit Noci 14. poviedka: Cesta galaxiou 15. poviedka: Pomsta Sithov 16. poviedka: Výměna
|
BoomerSVK
BoomerSVK
noha
atrox
Luksa
tryas
roob
buqa
spok
pala
atrox
Creshaw
calimerostv
mercdok
efgh
buqa
pala
atrox
pEpinko
panklasik